|
|
|
|
|
|
|
Mezi tím jsem sledoval činnost jiných hudebních těles. Více méně však z pozice diváka, později tanečníka. Ale přece jsem něco zachytil. V lázních, ještě když jsem byl malý chlapec, hrával za války několikrát orchestr Miloslava Zachovala. To jsem však hudebně ještě nevnímal. V roce 1946 tam účinkoval orchestr Ladislava Habarta, tedy několik hudebníků z bývalé Zachovalovy kapely, kteří hráli na Habartovu licenci. Na Jakubských poutích po II. světové válce a později i na nějaké mírové slavnosti tam hrály různé taneční orchestry jako náchodský Atas elektrotechnického podniku v Náchodě. Tam se uplatnil Zdeněk Nýč na trumpetu, Jiří Zelený na tenorsaxofon, Zdeněk Jánský na trombón, Jindřich Roubíček na harmoniku, Zdeněk Philipp na bicí a další, jejichž jména se vytratila z paměti. V lázních také účinkoval orchestr Ladislava Mangla, který mimochodem složil skladbu Pod starou lucernou.
|
|
Taneční skupina Atas |
Po znárodnění se z většiny uvedených hráčů Atasu vytvořila skupina MEZ při ZV ROH n.p. MEZ. Z výpovědi pamětníků lze například rekonstruovat, jaké složení měl orchestr. Devítičlenný soubor, tzv. "švéďák"založil trumpetista Zdeněk Nýč, který jako pracovník závodu vymohl určitou podporu závodního výboru. Zkoušelo se u něho v bytě a první vystoupení měli v roce 1950 na Deštné. Jako nový člen hrál na basu Luboš Zelený, na bicí Josef Poláček, trumpetista a hráč na havajskou kytaru Antonín Bubeníček, na piano Ivo Kašpar a na kytaru Luboš Doležal. V repertoáru se mimo swingových skladeb objevovaly i písně tehdy velmi populární Kučerovy skupiny. Seskupení bylo několikrát obměněno, ale nemělo dlouhého trvání.
|
|
Taneční orchestr ZV ROH n.p. MEZ |
|
|
Jiná podoba orchestru n.p. MEZ |
Ze vzpomínek Gustava Noska vyplývá nové oživení orchestru při ZK MEZ. V roce 1955 na podzim totiž příchodem Oldřicha Kolmana a několika hronovských hudebníků do Náchoda vzniklo nové těleso v obsazení 5 saxofonů, 4 trumpety, 4 trombony a kompletní rytmika. Hrálo zde několik studentů strojnické průmyslovky a další nám známí, jako například Zdeněk Nýč, Jiří Zelený, Jiří Mlejnek, Jan Pejchal, Zdeněk Jánský, Karel Fejtek, Luboš Slanař. Kytaru obsadil nový hráč Gustav Nosek, který z Gottwaldova, místa několikaletého předchozího hudebního působení, přivezl řadu dobrých aranží. Celou zimu se nacvičovaly i aranže O. Kolmana, ale hlavně originály z archivu Karla Vlacha.
|
|
Oldřich Kolman s dalšími kolegy na zábavě v běloveských lázních |
V orchestru se uplatnila Jiřina Machková, Zdeněk Philipp a sbor dalších tří zpěvaček. Orchestru patřilo celé jaro 1956 U Celbů na Kramolně, v létě pak večery na zahradě zámecké restaurace. Na podzim roku 1956 se však Kolman se svými hudebníky vrátil pod zřizovatele TOS v Hronově. Proto ze zbytku hudebníků sestavil nový kapelník Gustav Nosek pod novým zřizovatelem ZK Teplárna Náchod nové seskupení s názvem Nonet, tzv. švédské obsazení - 4 saxofony, trumpeta a kompletní rytmika.
Na trumpetu hrál Jan Pejchal a po vojně Vratislav Hejzlar, v saxofonové sekci Jiří Zelený, Karel Fejtek, Luboš Prouza, Jiří Doležal a později Luboš Slanař. U piana zůstal Ivo Kašpar. Basu hrál Luboš Zelený, bicí Luboš Khom a kytaru Gustav Nosek. Zpívala s nimi Dana Kuncová. Pro toto obsazení měl kapelník notový materiál a další koupil od bývalého orchestru KNV v Hradci Králové. V tomto seskupení Nonet účinkoval například na čajích na Václavicích, různých plesech i při hrách v přírodním divadle a řadě dalších vystoupení.
|
|
Nonet Teplárny Náchod při hře |
Gustav Nosek pro hry v malých prostorách, jako byla například kavárna ZK MEZ v budově kina Lido-bio (dnes Vesmír) sestavil v roce 1959 malou partu, na kterou měl též oprávnění. Kapelník zde hrál na kontrabas, na piano začal Oldřich Zelený, Vratislav Hejzlar zpíval a hrál na trumpetu, Luboš Khom na bicí. Nově nastoupila též zpěvačka Věra Gabodová. Zde se organizovaly zábavy ve vlastní režii, což prováděly i jiné skupiny. Obvykle příslušníci rodin hudebníků zajišťovali šatnu, prodej vstupenek a celkovou pořadatelskou službu včetně vydávání vrácenek do sálu. Výtěžky ale nebyly horentní.
Orchestr přijímal nové hráče a změnil pojmenování na Studio klub. V průběhu několika let se zde objevili trombonisté Jiří Hromádko, Bohumil Černík, nový klavírista Petr Sýkora a saxofonista Petr Drašnar. Ten po odchodu Noska v roce 1970 převzal vedení. V tomto seskupení se vystřídalo i několik dalších zpěváků, jako Miloš Maršík, Antonín Smrček a Jana Matysová.
Ani Rubena se nechtěla v minulosti zahanbit. Na popud tehdejšího předsedy ZV ROH pana Zítka sestavil Zdeněk Syrovátko již v roce 1947 "štrajch", se kterým v roce 1947 poprvé vystoupil na oslavách MDŽ na Vyhlídce. Současně se začala formovat dvaadvacetičlenná dechovka. V obou případech dirigoval původně houslista a bubeník Syrovátko. Jeho iniciativou postupně vznikl velký, osmnáctičlenný taneční orchestr Rubena. Řadu partitur koupil kapelník od Karla Vlacha. Kus za 800 Kč, což byly tehdy peníze! Společně s manželkou rozepsali party pro celou kapelu a už se po jednotlivých sekcích zkoušelo. "Kšeftů" měli v místě i okolí, například na Kramolně u Celbů dost, ale sjednali si hry i v Jánských lázních, Hradci Králové i v pardubickém Grandu. Dechovka se zúčastnila i průvodu na všesokolském sletu v roce 1948 v Praze. Velký taneční orchestr hrál od roku 1948 do roku 1951 v následujícím složení. Trumpety Antonín Bubeníček, Josef Bek, Zdeněk Nýč, Jaroslav Svoboda a Josef Sedláček. Trombon foukali Zdeněk Lochman, Rudolf Zahálka, Zdeněk Jánský a V. Klimek. V saxofonové sekci byli Miroslav Nýč, Miroslav Duchoň, Stanislav Balcar a ještě dva další, jejichž jména se vytratila. Na piano se střídal Jindřich Felgr s Rudolfem Jeremiášem. Na basu hrál Josef Janků nebo Josef Brich. Rytmiku doplňoval Stanislav Presse st. a občas kytarista zapomenutého jména. Soubor dirigoval nehrající kapelník Zdeněk Syrovátko. To byl také důvod, proč později přešli někteří hráči k Solničkovi, který již měl také kapelnickou koncesi a jmenované seskupení se rozpadlo.
|
|
Členové tanečního orchestru Rubena na zájezdu |
Přední gumárenský podnik měl potřebu i prostředky, aby držel velkou dechovku, vedenou kapelníkem Bohumilem Solničkou, o čemž jsem se zmínil v předcházející kapitole. Z tolika muzikantů se vytvořil pro potřeby pokrytí malých tanečních zábav další malý taneční soubor ZZN (Rubena v té době byla přejmenována na Závody Zdeňka Nejedlého) Náchod. Repertoár byl převážně lidového charakteru a tomu odpovídal zájem pořadatelů zábav o skupinu. Složení i fotografie byly popsány dříve.
V té době vznikl při ZV ROH jmenovaného podniku další orchestr Tuláci pod vedením kapelníka a trumpetisty Miloslava Vaňka. S ním hráli trumpetu ještě Luboš Šubrt, Miloslav Pázler a na pozoun Karel Klimeš. Saxofony drželi Jindřich Kaválek, Josef Šulc a Stanislav Slavík. Na basu hrál Horymír Habr, na piano Ivo Kašpar, bicí Josef Hermoch. Po odchodu Kašpara se ve skupině objevili dokonce dva harmonikáři, Karel Grulich a Václav Zelený.
|
|
Skupina Tuláci v sále náchodského Vatikánu |
Krátce zde účinkovali harmonikář Kürthy a kytarista Vilém Horváth. Představila se zde i nová tvář, zpěvačka Věra Gabodová. Repertoár se přibližoval oblíbeným swingovým skladbám, z poloviny však lidovým polkám a valčíkům. Vzhledem ke své velikosti byli zváni jako druhá hudba na plesy v Beránku, ale spíše na vesnické zábavy.
|
|
Věra Gabodová při produkci v hospodě "U Celbů" na Kramolně |
|
|
Jiný pohled na Tuláky při hře |
Vítaní byli muzikanti ovládající několik nástrojů. Například Klimeš hrál na heligón, trombón i kontrabas. Grulich zase trombón zaměnil za harmoniku. S podobným jevem se setkáváme i u jiných těles.
|
|
Skupina Tuláci v kavárně na Vyhlídce |
Tuším v létě roku 1954 se konala mírová slavnost s taneční veselicí i v lese Montaci. Účinkovala tam dechovka, velký taneční orchestr Stavostroj z Nového Města nad Metují i další, které si již nepamatuji a pražští estrádní umělci. Slavnost se pro své zaměření krámkových a jiných atrakcí spíše podobala běžné pouti, ale návštěvnost byla vskutku veliká. Mimo divadel se v létě také hrávalo v borovém lese "Na Borách" mezi Plhovem a Babí. Později jsme jako mladíci jezdili vlakem na taneční zábavy do Hronova i jinam. Domů v noci jsme pak museli jít pěšky. Zajímavé byly také zábavy na koupališti Jericho, kde se vystřídalo hodně kapel. A ty Benátské noci! O co byl v běloveských lázních bohatší hudební život do roku 1948, o to se v pozdější době zúžil pouze na interní zábavy v jídelně pro lázeňské hosty. Nezachránila to ani náchodská dechovka svými občasnými promenádními koncerty.
Odkud se najednou tolik tanečních orchestrů vzalo a kde braly inspiraci? K rozšíření swingové éry bohatou mírou přispěla Americká armáda, s kterou ruku v ruce s pokračující západní frontou přicházelo i kulturní cítění, nové tance, swing a další zvyklosti. I když většina amerických posádek zůstala v západním sektoru Německa, stačil jen malý krůček k tomu, aby se k nám běžně dostaly na deskách nahrávky amerických swingových orchestrů, které tam účinkovaly pro rozptýlení vojáků. Do roku 1948 to ještě šlo. Do těchto let je pak datován vznik většiny poválečných tanečních swingových těles. Bezprostředně v Náchodě měla v letech 1946-50 největší vliv na swingové cítění mladých lidí skupina hudebníků, které vedl Pavel Bayerle. V podstatě šlo o studenty vysokých škol, kteří o prázdninách účinkovali v běloveských lázních a na Vyhlídce "na střídačku" s orchestrem Melodie. To vše až do roku 1952, kdy na Vyhlídce byl zrekonstruován internát pro zdravotní sestry. Ve svých vystoupeních dovedli zúročit vše nové, co v Praze a dalších velkých městech bylo k slyšení. Přivezli s sebou též hromadu notového materiálu, který byl opisován pro další orchestry.
Samozřejmě to nebyli jenom oni. Mimo hlavní sezónu v lázních působila i řada profesionálních skupin, mezi které lze řadit například Kučerovu skupinu, tehdy ovšem s podstatně odlišným repertoárem, než bylo později známé. Pamatuji se na příhodu, kdy se u splavu na dece slunil černoch, jinak saxofonista hostujícího tanečního orchestru v lázních. My ještě jako kluci jsme na něho pokřikovali, že už je osmažený dost a různě jsme přes něho, samozřejmě mokří skákali. Netrvalo dlouho a všichni jsme putovali do vysoké vody, aniž jsme stačili poděkovat.
Náchodské plesy v sále hotelu "U Beránka" (lidově se ovšem zásadně používal název v Beránku) byly doménou velkých tanečních orchestrů. Hrával tam například orchestr Melodie Idy Švorce, hronovský orchestr TOS Oldřicha Kolmana, už citovaný orchestr Stavostroj nebo podobný orchestr Aloise Sedláčka z České Skalice. Vše ve velkém "vlachovském" obsazení. Na některé významné plesy byli pozváni i orchestry Hasala, Straky, Jurenky, později Slabého z Hradce Králové, Khaila z Pardubic, také se zde mihly orchestry Karla Vlacha, Zdeňka Bartáka z Prahy i Gustava Broma z Brna.
Pamatuji se, to jsem tehdy již hrál ve vinárně - kotelně v Beránku, že přijel do Náchoda můj bývalý vychovatel Jan Kulíšek s orchestrem Mirko Foreta z Brna. O přestávce zabloudil také do vinárny a poněkud déle jsme se vítali při skleničkách vodky. Pak pro něho Foret poslal, opláchl mu hlavu pod umyvadlem a musel na jeviště. Lesní roh i banjo však ovládal bravůrně, ale příště jsme se vítali jen podáním ruky. Velký sál v Beránku však byl pro nás moc škrobený. Lépe se tančilo v přednáškovém sále, kde hrávaly menší rytmické skupiny z města i okolí. K tomu se současně hrálo v kavárně, ve vinárně a všude bývalo plno.
|
|
Skupina Milíče Macha ve vinárně hotelu Beránek |
Takový orchestr TOS Hronov jak jsem jej znal, vedený kapelníkem trombonistou a harmonikářem Oldřichem Kolmanem míval až 17 členů. Kapelník hrával někdy i na vibrafon. V období let 1950-58 působil převážně na Hronovsku, ale také v náchodském Beránku a na čajích ve Stolíně. Trumpety tam hráli Josef Langr, Antonín Hruška, kterého vystřídal Ladislav Dresler, Ladislav Baudyš, Zbyněk Veselý, kterého později vystřídal Ladislav Hrnčíř, dále Luboš Prouza a Josef Dušek alt saxofón, na tenor saxofón Zdeněk Semerák, Josef Vavřena, kterého vystřídal Bohumil Brož a k tomu hráč na baryton saxofón Antonín Sedláček. U piána se vystřídali Martinec, Prouza, Josef Klikar i Jandejsek. Na kontrabas hrál Josef Bayer, kytaru Josef Kroupa, který také zpíval. Na bicí tam hrál Josef Kolman, Ladislav Demuth, kterého střídal Václav Hilmann a později Hurdálek. Orchestr míval až čtyři zpěváky, kteří se časem vyměnili - Petr Krista, Vratislav Zocher, Josef Zohorna, Prošvicová, Dana Kuncová a Jiřina Mašková. Aranžmá pro velký orchestr získávali například od pražského Kloce nebo Pulce. (Ze vzpomínek Josefa Langra a Josefa Víta).
|
|
Orchestr TOS Hronov kolem roku 1950 ještě s houslisty |
První začátky tohoto tělesa ale spadají do posledního roku války, kdy skupinu vedl bubeník Josef Kolman a hrával na černých zábavách v Hronově. Mladší bratr Oldřich Kolman se ujal vedení až po návratu z vojny. Bližší složení hráčů se již nepodařilo sehnat. Oldřich Kolman se pro neshody v orchestru načas, jak již bylo popsáno dříve, objevil v Náchodě.
|
|
Válečný orchestr Josefa Kolmana |
Jako u jiných orchestrů i zde došlo z ekonomických důvodů k redukci počtu členů. Na fotografii je vidět Josefa Langra, Ladislava Baudyše, Veselého a na bastrumpetu Josefa Víta. Saxofony v té době hráli Luboš Prouza, Antonín Doležal, Zdeněk Semerák a Zdeněk Khol. Na bicí hrál Jan Nývlt, kterého později vystřídal Josef Krulich. U basy zůstal Josef Bayer. Ne každý orchestr zažije požár při produkci, když je zábava v tom nejlepším. V noci za parného léta roku 1955 začala hořet střecha v hronovské hospodě "Na mostě". Tu zapálil místní hasič - pyroman. Potom sám velmi ochotně hasil. Ze sálu a zkušební místnosti se hudebníkům v nepopsatelném zmatku podařilo zachránit všechny nástroje a archiv notového materiálu. Orchestr převzal v roce 1964 Josef Vít.
Je třeba se zmínit o osobě Isidora (Idy) Švorce. V mládí se učil na housle a později na bicí. Jako bubeníka ho načas angažoval do svého orchestru Miloslav Zachoval. Potom ještě ve II. světové válce v Malém Poříčí založil společně s Ladislavem Démuthem a dalšími kamarády kapelu Melodie. Ta se z původních 8 hráčů rozrostla na 14 členů. Okamžitě po válce, v letní sezóně roku 1945 absolvovali šňůru středečních a sobotních her v běloveských lázních.
|
|
První podoba tanečního orchestru Melodie |
Na fotografii jsou harmonikář Ladislav Demuth, bubeník Ida Švorc, trumpetista Jan Habr a Zdeněk Nosek, basista Horymír Habr, kytarista Antonín Klener, saxofonisté Josef Kučera a Miroslav Nýč. Se skupinou už zpívali Luboš Škoda a Jaroslav Sirotek. Mimo účinkování v běloveských lázních měli největší uplatnění na zábavách v dnes již zbourané hospodě U Kopáčků v Malém Poříčí. I po létech je možno na dalším snímku poznat Idu Švorce, harmonikáře Milíče Macha, basistu dr. Hůlka, kytaristu Antonína Klimka. Trumpety tehdy hráli Ladislav Dresler, Jan Habr, Ladislav Baudyš a na pozoun Zdeněk Lochman. Saxofony obsadili hráči Stanislav Hejzlar, Zbyšek Strnad, Miroslav Nýč a Krtička. Skupinu doplňoval ještě hráč na knoflíkovou harmoniku Ladislav Demuth a pianista Brzák.
|
|
Obsazení Melodie na plese v Broumově roku 1946 |
Na podzim Ida nastoupil na vysokou školu, takže se hrávalo jen o sobotách. V letní sezóně roku 1948 to byly úspěšné taneční večery na Vyhlídce. Když byl na vojně, soubor hrál dále jako dixieland. V krátkém čase se opět zvětšil na 18 členů a vydobyl si pověst nejlepšího orchestru v okolí. Kolem roku 1958 účinkovala Melodie pod vedením bubeníka Idy Švorce v následujícím obsazení: saxofonová sekce Josef Kučera, Ladislav Dresler, Jiří Zelený, Miroslav Nýč, k tomu Viktor Petr na baryton saxofon. V trumpetové sekci hráli Karel Dostál, Zdeněk Nýč, Antonín Bubeníček, Ladislav Baudyš, Vratislav Hejzlar a Roman Krtička (bass trumpetu). K dechovým nástrojům patřil ještě pozoun, na který hrál Oldřich Dědek, později Zdeněk Lochman a Václav Hillman. Miroslav Kříž hrál na basu; toho občas střídal Antonín Bubeníček. Rytmiku doplňoval Jiří Kaněra na piano. Ten rozepisoval pro soubor většinu aranžmá. Nahradil jej Oldřich Zelený a v době jeho působení v Praze Gerhard Weinlich. Na kytaru hrál Josef Táflík a také Václav Hillman. Zpíval Luboš Škoda, později Vratislav Zochr. Hrálo se v širokém okolí ve vyhlášených hospodách, na plesech a koncertech.
|
|
Velký orchestr Melodie v dobách své slávy - zpíval Luboš Škoda |
Velmi oblíbené byly od roku 1956 a po několik dalších roků sobotní večerní zábavy ve velké jídelně n.p. Tepna. Tam se také střídaly velké taneční orchestry výše jmenovaných okolních orchestrů s vynikajícím repertoárem samozřejmě již swingového zaměření. Dalším z nich byl velký taneční orchestr ZK Stavostroj, vedený kapelníkem Františkem Martínkem v období roku 1954 až 1970. Mimo jmenovaná místa orchestr účinkoval často i v náchodském přírodním divadle a samozřejmě na nesčetných plesech i zábavách v novoměstském rajonu.
|
|
Orchestr Stavostroj v době po přejmenování z Melody klubu |
|
|
Orchestr ZK Stavostroj v době největší slávy v roce 1958 |
|
|
Kvartet zpěváků orchestru Stavostroje |
Souběžně s tanečním orchestrem existovala i dechová hudba Stavostrojka, kde někteří členové hráli souběžně v obou tělesech. Podobná situace byla i v ostatních okolních městech. Popis těchto souborů se ale vymyká původnímu záměru obsahu této publikace.
|
|
Ani Ostatky v roce 1962 se neobešly bez hudby |
Těch akcí měl orchestr Stavostroj samozřejmě více. Mezi ně patřilo i netypické nacvičení hudebního doprovodu pro operetu "Helenka je ráda", zájezdy do Bělé pod Bezdězem, na Trotinu atd.
|
|
Orchestr Stavostroj na vzpomínkovém koncertu r. 1980. foto L. Hartman |
Na snímku lze vidět typické obsazení. Trubky hráli František Martínek, Josef Matouš, Václav Šremr, Jaroslav Vlček. Trombony Bohumil Černík, Zdeněk Tomeš, Vladimír Kollert, a Vladimír Krejza. V saxofonové sekci byl nejprve Stanislav Balcar, kterého nahradil Pavel Šrol, Stanislav Vlk, Vladimír Krtička, Oldřich Červený, Bohumil Pašťálka. Za klavírem seděl Miloslav Macháček, kontrabas hrál Jiří Menec, bicí František nebo Stanislav Presse a na kytaru hrál nejdříve Václav Černoch, kterého později nahradil Jiljí Černý. Vokály zpívali Jiřina Mašková (nyní Grimová) a Josef Cohorna. Vzpomínkový pořad uváděl Karel Tošovský.
Poněkud odbočím na pro nás poněkud nezvyklý mandolinový soubor Prim při ZK Chronotechna vedený hráčem na mandolínu Stanislavem Plíhalem. Tento nástroj ovládali i Ladislav Kollert a Oldřich Červený. Zapojili se i kytarista Milan Navara a basista Jiří Menec. Podle potřeby byl soubor rozšířen o hráče na harmonium Zdeňka Kravku a klavír Františka Martínka, který zajišťoval doprovod hostujících zpěváků a rovněž konferoval. Častými hosty byli Naďa Kejřová a Robert Víšek - členové Národního divadla v Praze.
Tato zájmová hudební skupina působící v letech 1956-64 měla bohatý koncertní repertoár z oblasti populární i vážné hudby. Tak vedle polky zazněl i menuet nebo Malá noční hudba a další díla význačných skladatelů Mozarta, Dvořáka a Podéště. Jejich komorní zaměření bylo jistým protikladem k tehdy propagovanému "budovatelskému žánru". Při přehrávce na celokrajské soutěži Lidové umělecké tvořivosti měla porota problémy s ohodnocením. Podle nástrojového obsazení totiž očekávala ukázky trampských písní. Soubor byl častým hostem v mnoha východočeských lázních, léčebných ústavech a na různých akademiích. Se stoupající popularitou souboru, bohužel, stoupala i averze podnikové stranické organizace, a dokonce Plíhalovi byla vytýkána i reakčnost uváděných skladeb. Pod tímto tlakem v roce 1964 vedoucí soubor raději rozpustil.
|
|
Mandolínový soubor Prim při zkoušce |
I když se nepodařilo z různých důvodů udržet velký orchestr Stavostroj, tradice pokračovala dál v letech 1969-79 v malé partě FM vedené opět Františkem Martínkem. Ten v tu dobu hrál na nový Weltmaister Bass (klávesový basový nástroj držený při hře na řemeni přes rameno). Vladimír Krtička zde hrál na klarinet, Oldřich Červený na kytaru a saxofon. Hráč na knoflíkovou harmoniku Ladislav Kollert byl současně výborným aranžérem skupiny. Působil zde náchodský bubeník František Presse starší. Při produkci zpívali Josef Cohorna a Jan Staněk.
|
|
Skupina FM při hře |
