|
|
|
|
|
|
|
Kde jinde začít mé a otcovy paměti než v Bělovsi, kde lázně byly jakýmsi středem populárního kulturního dění. Z útržkovitých vzpomínek mých i starých pamětníků se pokusím popsat tehdejší situaci. Pokud je známo, přímo v Bělovsi vyučoval hru na piáno, housle a dechové nástroje trafikant a kapelník Bohumil Martínek v Lázeňské ulici. Na silnici to pak byl Vilém Kestner, který s housličkami navštěvoval své žáky v bytech. Na plesovou sezónu sestavoval vždy vlastní partu, se kterou hrával na plesech v okolí. Někteří zájemci navštěvovali náchodské učitele Veisara, Mrštinu, Němce, Vejdu nebo Burdycha. Mimo Martínkovy dechovky v Bělovsi příležitostně působil za I. republiky příležitostný doprovodný soubor divadla. Martínek sám chodil s Bartákem, Kopáčkem z Babí a Tejchmanem často hrát na Jiráskovu chatu na Dobrošově i na jiné akce.
Takovou velkou slávou byl příjezd prezidenta - osvoboditele T.G. Masaryka na jeho okružní cestě po kraji. Vítání se uskutečnilo dne 11.7. 1926 v Náchodě a také na státní silnici v Bělovsi. Celá obec byla ve slavnostním hávu a na křižovatce u Dědků byla postavena slavobrána. V čele byl samozřejmě starosta, hasiči, četníci a hrála hudba kapelníka Martínka. Otec byl do hudby fanda. Z vyprávění vím, že vyklidil v domě celou místnost, aby hudba mohla zkoušet slavnostní pochody.
Dechovky hrály na různých slavnostních průvodech nebo promenádních koncertech a z nich porůznu sestavení členové tzv. „štrajchů“, tedy souborů, které účinkovaly na menších tanečních zábavách. Dechovky byly zvány také na náboženské poutě a slavnosti.
|
|
Dechovka na pouti ve Vambeřicích v roce 1934 |
Mimo svazáckého souboru, o které ještě bude řeč, se žádné další hudební skupiny v místě neudržely. Například v bytě pianisty Luďka Dědka se scházel ještě harmonikář Milíč Mach, čelista Zdeněk Lochman, trumpetista Josef Ptáček a pozounista Zdeněk Jánský. Organizační pomocí učitelky Řemínkové se v roce 1943 podařilo uspořádat koncert v Beránku. Podobnou skupinu se pokoušel sestavit učitel Strnad při škole na Babí. Sice byly činěny pokusy, zkoušelo se, ale krátce na to došlo k rozpadu. Proto hudebníci přijali místo většinou v okolních souborech.
Ne že by přímo ve městě nebyli hudebníci, ale ti spíše vyznávali vážnější druhy hudby, například od roku 1934 založený 68 členný Symfonický orchestr, později Náchodskou filharmonii, řízenou dirigentem J. K. Vejdou, Po něm převzal vedení učitel, varhaník a ladič pian Jan Štok. I tam se však objevila řada hudebníků z Bělovse. To je však na jiné, též obsáhlé povídání.
|
|
Náchodská filharmonie a pěvecký sbor Hron za řízení Jana Štoka |
Samostatnou kapitolou byly pohřby, které bývaly vypravovány třeba až z Malého Poříčí přes město na staroměstský hřbitov. Na běžných pohřbech účinkovala celá dechovka, ale postupem času se počet hudebníků v partě z různých důvodů snižoval. Konečně po roce 1950 byly pohřební průvody zakázány. Hrálo se pouze na hřbitově, což přetrvává do dneška.
| Z aktivních lidových hudebníků v Bělovsi lze uvést následující občany: | ||
| Martínek Bohumil | piano, horna, housle | kapelník, učitel hudby |
| Barták Josef | bubny | dechovka B. Martínka |
| Kašpárek Karel st. | klarinet, fagot | dechovka M. Philippa |
| Kopáček ? (Babí) | tenor sax | dechovka B. Martínka |
| Samek Antonín | heligón, trombon, kontrabas | -„- -„- |
| Samek Petr | velký buben | -„- -„- |
| Skořepa Oldřich | trumpet | -„- -„- |
| Škoda Josef | kontrabas | -„- -„- |
| Tejchman Oldřich | housle, m. buben, banjo | -„- -„- |
| Vondráček Josef | bubny | -„- -„- ? |
| Novotný Jaroslav | trumpeta | dechovka, soubor ZZN |
| Žezlo Josef | heligón | dechovka |
| Škoda Jan | trumpeta | dechovka |
| Solnička Bohumil | klarinet | dirigent dechovky a soubor ZZN |
| Málek Dobroslav | klarinet | dechovka |
| Philipp Zdeněk | klarinet, saxofon, bicí, zpěv | dechovka, soubor ZZN, Runkas |
| Marek Jiří | trombon, tenor | dechovka, soubor Jiskra |
| Mrština Bohumil | klarinet | dechovka |
| Švasta Pavel | klarinet, tenor saxofon | dechovka, soubor Šustr, Kolman |
| Prokop Jiří | klarinet | dechovka |
|
|
Běloveská dechovka Bohumila Martínka |
| S nastupujícím novým stylem swingu v nově vzniklých tanečních orchestrech působili další nadšenci: |
||
| Kašpar Jindřich | kontrabas | orchestr Miloslava Zachovala |
| Hejzlar Ladislav | zpěv | -"- |
| Hanušová Zdena (Kašparová) | zpěv | -"- |
| Baudyš Ladislav | trumpeta | Melodie, TOS Kolman Hronov |
| Červený Jaroslav | kytara, bicí | orchestr Karlovy Vary |
| Demuth Vladimír | knoflíková harmonika, bicí | soubor Švorc, Kolman, Šustr |
| PhMr. Dědek Luděk | piano | Red Muzic, Melodie |
| Hilmann Václav | trombon, bicí, kytara | orchestr Melodie, Kolman |
| Jánský Zdeněk | pozoun | tan. orchestr Rubena |
| Kaněra Jiří (Babí) | piano | skupina Mach, Melodie |
| Lochman Zdeněk | trombon, čelo | symf. orchestr, Melodie Hronov |
| Mach Milíč (Babí) | pian. harmonika, varhany | Melodie, kapelník vlast. skupiny |
| Nýč Zdeněk | trumpet | Atas, MEZ, Melodie |
| Prouza Luboš | klarinet, alt saxofon | MEZ, Kolman, Grafoklub |
| Ptáček Josef | trumpet | soubor Mach, pak mimo Náchod |
| Sychrovský Miroslav | tenor saxofon | TOS Kolman |
| Zelený Jiří | tenor saxofon | Atas, MEZ, Nonet, Melodie |
| Burián Vladimír | kytara, zpěv | svaz. soubor |
| Ing. Kovář Jiří | kytara, zpěv | svaz. soubor, orchestr Brno |
| Linhart Vladislav | bicí | požár. soubor |
| Novák Jan | pian. harmonika | požár. a svazácký soubor |
| Samek Antonín | housle, kytara, havajská kytara, banjo, buben, basa, zpěv | pož.a svaz. soubor, Texklub, Juventus, Modeto, soubor Tepna |
| Adamíra Vladimír | housle | orchestr V. Kestnera |
| (Muzikanti z Babí se obvykle počítali za Bělovesáky). | ||
|
Z vyprávění otce vím, že se učil hrát v Náchodě u kapelníka pana Kubiny. Potom hrával za první republiky v několika dechových orchestrech - kapelníka Bohumila Martínka, v dechovce Národní gardy Oldřicha Čepelky a dalších, hlavně na heligón. Také v Martínkově "štrajchu" na tanečních zábavách od České Čermné, Březové, přes Běloves, Žakš, Chudobu, až po tehdy Německou Čermnou. To už bylo za hranicemi. Protože byl táta abstinent, dávali mu hospodští už z recese bandasku mléka a když pak šli domů přes hranice, kamarádi mu do heligónu nastrkali lahve s kořalkou, což se tehdy nesmělo. Financi ho už znali, že chodí jediný střízlivý a ani jej neprohlíželi. To všechno pěšky. A že to nebyla žádná slast táhnout se s nástroji přes kopec, v dešti nebo závějích.
|
|
Kapela Slaný |
Protože hráčů na heligón nebylo tolik, zvali ho i přes hranice na hry do Slaného. (Na snímku poznán uprostřed i hronovský starý Langr a jeho bratr). V Hronově zase vedl určitý čas dechovku starý Josef Hybš z Police nad Metují. Naposled hrál otec v průvodu na 1. máje 1948, ale pak už mě nechtěl jako malému klukovi na heligón ani fouknout. Novoty tehdy nebyly v módě. To když bubeník Josef Vondráček začal používat různá doplňovací cinkátka a bouchátka včetně píšťalky, tak to bylo považováno za ztřeštěnost.
|
|
|
Dechovka kapelníka Martínka |
Mimo lázeňské produkce se objevovala hudební tělesa jako doprovodná součást divadelních představení, kterých bylo v Bělovsi sehráno velmi hodně. V zápisech souboru Havlíček, který působil převážně v Hejzlarově hospodě, se již roku 1925 objevuje zmínka, že Oldřich Tejchman ve hře Mlsní kocouři nacvičoval s herci zpěvy. V roce 1935 ve hře Vesnice zpívá spoluúčinkovala hudba kapelníka Philippa. V roce 1937 ve hře Hanička z podlesí hrála hudba pana Veisara. Ve čtyřicátém prvním roce zrovna ve hrách Dražba na nevěstu a Z chaloupek pod horami účinkovala opět Philippova hudba. Potom ve hře Nauč se synáčku hospodařit v roce 1943 dali divadelníci dohromady hudbu vlastní. Kdo ji vedl, bohužel nebylo uvedeno. Mimo to v témže roce ve hře Bouračka účinkoval jako sólista harmonikář A. Goldmann. Ještě v dalších literárně hudebních pásmech v průběhu roku 1944 účinkovali harmonikáři Václav Zelený, Milíč Mach, na piano Luděk Dědek.
V sále U dvou lip na Kladské ulici zase působil ochotnický divadelní soubor Osvěta. Jejich evidence nebyla úplná, ale i zde bylo možno nalézt zmínku, že v roce 1940 ve hře Písnička srdce účinkovala hudba Jazz souzvuk z Velkého Poříčí. Tentýž soubor hrál v roce 1942 v operetě Perle panny Serafinky. Po II. světové válce v roce 1950 ve hře Strakonický dudák účinkoval dvacetičlenný orchestr J.K. Vejdy.V roce 1955 ve hře Podskalák spoluúčinkoval i pěvecký soubor Hron pod vedením Augustina Ptáčka, společně s hudbou ZZN Bohuslava Solničky. Uvedená hudba účinkovala též v roce 1956 ve hře Sládci, pravidelně na plesech v uvedené hospodě a také ve hře Marjánka, matka pluku v roce 1958. Kapelník Solnička bydlel v Bělovsi a v jeho souboru působili především běloveští hráči (na snímku bubeník Barták, trombonista Klimeš, trumpetista Novotný, saxofonisté Solnička, Kopáček a harmonikář Špaček).
|
|
Náladová skupina ZZN Bohumila Solničky |
|
|
Dechovka kapelníka Bohumila Martínka už po válce (U Melicharů) |
Běloveská dechovka vyhrávala také před hospodou U Melicharů, kdy se řadil v roce 1946 vzpomínkový průvod k celnici na uctění památky padlým. Také o Šibřinkách, kdy se řadil průvod od obecního domu v Bělovsi nebo o volbách. Mezi účinkujícími na fotografii byli poznáni nahoře bubeník Oldřich Tejchman, zleva bubeník Petr Samek, dole vlevo Bohumil Martínek, ve středu trumpetista Oldřich Skořepa, vpravo trumpetista Jaroslav Novotný a klarinetista Bohuslav Solnička.
Mimo popisované hudební tradice existovala v okolí i další střediska kulturního vyžití. Mezi ně patřila obec Vysokov. Bývaly zde slavné poutě a na zábavách s nimi spojených vyhrávala již za I. republiky Tejchmanova dechovka. Za války, kdy Němci zakázali taneční zábavy, zde v místní hospodě i v okolí pořádal koncerty kapelník František Mach. Od roku 1942 s ním hrál na pianovou harmoniku také jinak známý Jaroslav Cita. Na jevišti se tenkrát soustředilo kolem 30 hudebníků. Repertoár byl ovšem lidového charakteru. Po válce nejméně v průběhu 15 let zde soustředil učitel hudby a kapelník Frídolín Faltus hudební a estrádní skupinu. Bohaté činnosti tohoto seskupení při Osvětové besedě Vysokov se opět aktivně zúčastnil jako hudebník, ale i kreslíř Jaroslav Cita. Oblast působení však směřovala na pokrytí zábav v místě a okolních obcích. Hudební tradice byla s přestávkami stále obnovována. V pozdější době kolem roku 1967 zde působil osmičlenný orchestr Akord klub vedený kapelníkem Semerákem a mládežnická taneční skupina.
Těsně před II. světovou válkou se i v naši oblasti vlivem poslechu zahraničních gramofonových desek začali formovat nově smýšlející hudebníci. Taneční orchestr Miloslava Zachovala vznikl a začal koncertovat v roce 1939. Soustředil se hlavně na jazzovou hudbu a hudebníky shromáždil převážně z řad studentů. Sám kapelník dirigoval a někdy hrál na piano. Jádrem orchestru byl trumpetista a aranžér Pavel Bayerle, Jaroslav Celba kytarista a pianista, Vladimír Celba, hráč na altsaxofon a klarinet, Václav Hvězda kytarista a trombonista, Jindřich Kašpar basista, Josef Kučera, hráč na altsaxofon a klarinet, Vladimír Nosek k altce a klarinetu střídal trubku. Dále Jiří Ptáček hrál na trubku, Josef Simler střídal basu, Vladimír Stejskal hrál tenorsaxofon a klarinet, Josef Syrovátko hrál housle a trubku, Zdeněk Syrovátko trombon, Vladimír Šilhánek dovedl na tenorsaxofon, klarinet i piano, Isidor Švorc hrál bicí a Miroslav Teichman opět tenorsaxofon a klarinet. Hrál s nimi i Josef Tylš na basu a Vladimír Ulrich na bicí. S obměnami s orchestrem zpívaly zpěvačky Eliška Bílová, Zdenka Hanušová, Olga Jarolímová, z mužů pak Ladislav Hejzlar a Václav Kotík.
|
|
Orchestr Miloslava Zachovala |
V průběhu válečných let s orchestrem příležitostně hráli ještě další hráči, mezi kterými lze jmenovat například pianistu Rudolfa Jeremiáše, kytaristu Antonína Julinu, ze zpěváků pak Luboše Škodu. Soubor absolvoval bezpočet koncertů a tanečních zábav v náchodském Beránku, v lázních a dalších místech. Velký obdiv získal na přehlídce tanečních jazzových orchestrů v pražské Lucerně roku 1944. Po válce se řada hudebníků rozprchla na studia mimo Náchod a to byl konec orchestru. K dobru běloveských občanů lze podotknout, že v orchestru působili tři místní, tedy již zmíněný Jindřich Kašpar, jeho pozdější žena Zdena Hanušová a Ladislav Hejzlar.
|
|
Zpěvák Ladislav Hejzlar při produkci |
Nevíme, jak rychle se šířily v této oblasti informace, ale v Novém Městě nad Metují také nezaháleli. Dechovka zde byla založena již v roce 1875. Její začátky byly spojovány s příchodem Josefa Paura, vysloužilého vojenského kapelníka, který v dechovém orchestru soustředil řadu dobrých muzikantů. Z pamětí a dokumentů Oldřicha Červeného je doloženo, že již roku 1938 existoval v Krčíně "šraml" (spolek tropící rámus) Melody Boys, sestavený z otců pozdějších vyhlášených muzikantů, který se již zabýval moderními trendy. Skladby z oblasti začínajícího swingu tenkrát získávali poslechem při opakovaných návštěvách filmových představení. Existovaly již tištěné složky not populárních písní. Pak se vše dalo dohromady na zkoušce. Snímek také ukazuje již použití havajské kytary, u nás novinky.
|
|
Krčínský "šraml" Melody Boys z roku 1938 |
Již v průběhu války existoval v Novém Městě nad Metují orchestr Ládi Černého. Objevují se zde jména kytaristy Mádra, Balcarové, nejspíše zpěvačky, houslistů Kujala, Pitaše a Kratochvíla. Dále byli uváděni bubeník Řezníček, trombonista Vaněk a Chmelař, trumpetisté Šitina a Marek, saxofonisté Vaněček, Zíma a Červený.
|
|
Novoměstská Melodie v roce 1943 |
Vedle něj zápasila o místo na slunci skupina Melodie vedená Františkem Prouzou. Oba celky složené z mladých hudebníků již hrály swingovou muziku. Ve vedení se vystřídalo několik osob, mezi nimi i Josef Martínek. Jezdil tam vypomáhat náchodský saxofonista Josef Kučera a stálý člen, pianista Rudolf Jeremiáš. Kontrabas hrál Jiří Ulrich, kytaru Václav Černoch a bubny Zdeněk Mencl. Trumpetová sekce byla sestavena z hudebníků Václava Šlemra, Josefa Matouše, Zdeňka Tomeše a Ladislava Kollerta. Konečně na saxofony hráli Josef Pecháček, Oldřich Červený, František Prouza, Jaroslav Preclík a zpíval Bohuslav Baldrych. Po skončení II. světové války byl soubor přejmenován na Melody Klub.
|
|
Novoměstská Melodie ke konci války |
Skupina měla několik podob, kdy z té poslední vlastně vznikl velký taneční orchestr Stavostroj. O něm bude pojednáno později.
|
|
Nová podoba orchestru Melody klub v roce 1945 |
Na Hronovsku bylo taktéž silné zázemí hudebníků. Pokud pominu tehdejší místní skupiny, o citovaném Jazz souzvuku z Velkého Poříčí mimo účinkování při divadle nebylo nic bližšího známo. Ale usmálo se štěstí a Mirek Nýč se rozpomněl. Jako čtrnáctiletý chlapec s nimi ke konci války hrál altsaxofon. Tedy skupinu vedl kapelník a pianista Bohuslav Háze. František Háze hrál též altku a Jindřich Kaválek tenor saxofon. Jindřich Tölg a Frídolín Lédr hráli na trumpety, Josef Hanuš hrál pozoun. Dobově běžné tehdy byly housle, na které hrál Viktor Ruidr, Stanislav Čáp a Bohuslav Bergr. V rytmice hrál na kontrabas Miroslav Kříž, bicí Bohuslav Krtička, harmoniku Lumír Pražák a Hofman kytaru. Zpívala Hana Matušková (dnes Šotolová).
|
|
Výše jmenovaní hudebníci na fotografii z roku 1944 |
|
|
Jazz souzvuk v roce 1943 v Jiráskově divadle |
Soubor patrně nesnesl srovnání s orchestrem Zachovala, ale byl též vyhlášený. Ve válce se nesmělo tančit, tak byla uskutečněna řada koncertů až v Chrudimi a jinde. Podařilo se najít ještě fotografie stejného tělesa ještě z roku 1947. Zdá se, že konkurence v té době byla již tvrdá.
|
|
Jazz souzvuk v roce 1947 v Jiráskově divadle |
Ze vzpomínek paní Švorcové jsem se také dozvěděl, jak ke konci války chodili s Idou na tzv. černé zábavy například v Učňovské besídce v Hronově. Asi osm podobných se konalo v běloveské truhlárně u pana Kašpárka. Jmenovaný si vzpomněl, že to bylo již v roce 1943 napodzim. Tam už Švorc hrál se svou skupinou. Dokonce pan Šedivý ze mlýna někde sehnal a tam přinesl dva ampliony. Zpěv byl už tehdy elektricky zesilován. V Hronově v budově učňovské školy stravovací začínal hrát Josef Kolman a v hospodě Na mostě, i když byl na sále lágr, hrál už s Melodií Ida Švorc. Šatní skříně se odsunuly a hned byl plný parket.
Co se týče repertoáru, už tehdy to bylo o stycích a o penězích. Noty na swingové téma nebyly vydávány a tak se hrálo podle toho, co se z desek odposlouchalo. Tuzemské desky z repertoáru R.A. Dvorského byly snáze dostupnější. Jinak to ovšem byl takový "tangový" repertoár. Jistý podnět k novému pojetí taneční produkce mohly dát i "živé" profesionální taneční soubory, které byly zvány k rozptýlení hostů v běloveských lázní. V pozůstalosti Idy Švorce se našel pohled se vstupenkou na jeden takový koncert pražského dívčího jazz orchestru, vedeného kapelníkem Hlinkou. (Němci tehdy zakázali taneční zábavy). Vstupenka byla datována 11. srpna 1941 a vstupné činilo 4,80 Kč.
|
|
Hlinkův dívčí jazz orchestr |
V různých seskupeních a čase také hrávali pianisté Jaroslav Přibyl a Rudolf Jeremiáš. Dva posledně jmenovaní patřili ještě k pamětníkům a hráčům v nechvalně známém nočním podniku Reduta na Plhovské ulici před a ve II. světové válce. Těsně před válkou zde působil učitel hudby František Mrština. K sobě měl své syny Františka na bicí a trumpet, Zdeňka na piano a někdy s nimi hrál i saxofonista Šolc. Jejich repertoár se pohyboval spíše v oblasti operetních melodií. Do posledních válečných let spadá vznik věhlasného tanečního orchestru Melodie a také Josefa Kolmana, ale k tomu se ještě vrátím v jiných souvislostech.
