Náchodský big band

I ve sféře populární hudby dochází k různému "škatulkování" zájmových a uměleckých směrů. Podle toho se také měnila skladba hudební produkce ve sdělovacích prostředcích. K tomu přispěl i rozpad nebo rekonstrukce některých velkých skupin. To vše se odráželo čím dál více v repertoárové náplni současných místních souborů. Obecenstvo i hudebníci střední generace, odchovaní swingem o to více pociťovali potřebu poslechu swingové hudby. Od myšlenky nebývá daleko k činu a tak se v roce 1974 zrodil Náchodský Swing jazz band. Otcem a duší tohoto seskupení byl kapelník Emerich Drtina. Soustředil zde špičkové hudební osobnosti swingového zaměření. Pomáhal mu Ida Švorc a další kolegové.

zvětšit

Velký big band na festivalu Rychnov 85

Obsazení orchestru tvořili saxofonisté Miloslav Čermák, Zdeněk Řehůřek, Antonín Doležal a Viktor Petr. Dále to byli trumpetisté Emerich Drtina, Dieter Balzar, Jaroslav Kubina, bastrumpetista Roman Krtička, trombonisté Oldřich Dědek a Adolf Nývlt. Dalším zapáleným členem byl bubeník Ida Švorc. Rytmiku doplňoval pianista Milan Felgr, kytarista Evžen Němeček a baskytarista Libor Fiedler. Vokální složka byla svěřena vynikajícím místním zpěvákům a zpěvačkám, jako byl Luboš Škoda, Běla Balzarová, včetně kvintetu Dietra Balzara, o kterém bude ještě řeč. Pořady úspěšně konferoval Jiří Borůvka. Pořady ozvučoval obvykle Vladislav Marek. Zpracování aranžmá zajišťoval Drtina a Balzar.

Repertoár byl výlučně zaměřen na koncertní činnost v duchu swingu. Tomu odpovídala účast například na akcích Festival tanečních orchestrů Náchod 1976, Jazz festival Slaný, Swingový festival roku 1982 a další v Rychnově nad Kněžnou, v roce 1983 obdobný v Chlumci nad Cidlinou. K tomu nutno připočítat koncerty v Hronově a Náchodě. Další, převážně předvánoční koncerty toto těleso uskutečnilo v sále U Barešů a v Beránku. Sály byly vždy do posledního místa obsazeny muzikanty, staršími pamětníky dávné slávy swingu i kupodivu mladými lidmi. Později skupinu posílil klarinetista Petr Drašnar, basista Libor Bořek a saxofonista Zdeněk Hanzl.

Náchodský big band s hostem Karlem Velebným

V náchodském Tepna klubu byla kolem roku 1984 a v dalších letech uskutečněna řada koncertů velkého bigbandu, Na pozvání Idy Švorce zde účinkoval několikrát vibrafonista Karel Velebný společně s triem dr. Vojtěcha Eckerta, kde již hrál Robert Balzar kontrabas.

Karel Velebný a Robert Balzar

Dovolte mi malé odbočení. Robert Balzar vystudoval v Brně Státní konzervatoř, obor kontrabas. Jak již bylo řečeno, účinkoval s otcem ve skupině Gama a později s výše uvedeným Eckertem. Založil si vlastní jazzové trio, s kterým mimo turné po celé republice i zahraničí každý rok účinkuje v Náchodě. U nás spolupracuje s Danem Bártou, s Hanou Hegerovou, J.A.R., s jazzovou zpěvačkou Ivone Sanchez a doprovází významné hosty v branži. V roce 2003 byl vyslán jako jediný hudebník za Českou republiku do Istambulu. Zde se zúčastnil v mezinárodním big bandu akce EBU CAZ Orkestri. V Epogue Quartetu, zabývající se vážnou hudbou, působil jako host. Domnívám se, že je to víc než dobrá reprezentace náchodského hudebního dění.

Dieter (Jindřich) Balzar inicioval v roce 1984 v Červeném Kostelci vznik Jazz Vocal DB kvartet. Vzorem byly skupiny Lambert-Hendricks, Ross, Singers Unlimited nebo Manhattan Transfer. V Náchodě vystupoval obvykle jako součást programu velkého big bandu a zúčastnil se s nimi všech jazzových festivalů a dvou koncertů v Polsku. V roce 1985 účinkoval v Tepna klubu s hostujícím polským kvintetem Jakuba Stankiewize z Varšavy. Soubor jezdil s profesionální rytmikou Roberta Balzara. Věhlas získal na samostatných vystoupeních v pražské Lucerně, na Vokalíze, jazz festivalu v Kroměříži, v jazz klubu Parnas a také v hotelu Termál v Karlových Varech. Členy byli již jmenovaný Dieter Balzar, Běla Balzarová, Rudolf Tomek a Zdeněk Hanzl. Skupina používala přeložených vrcholných českých textů z dílny Idy Švorce, což si zasloužilo i pochvalné uznání textařky Jiřiny Fikejzové. Pro účely natáčení CD v roce 1997 se po několikaleté přestávce dala skupina opět dohromady.

Jazz Vocal kvartet DB

Také další léta s malými přestávkami orchestr nezahálel. V roce 1988 byl uspořádán vánoční koncert v Tylově divadle na Plhově. V roce 1990 zavítal do Náchoda Josef Škvorecký. Bylo uskutečněno setkání některých členů válečného orchestru a Miloslav Zachoval jako čestný host dirigoval big band. V roce 1992 se ještě Ida Švorc zúčastnil koncertu v Kostelci nad Orlicí a 14. května na následky zákeřné choroby zemřel. Celý orchestr se s ním přišel důstojně rozloučit a zahrál mu na poslední cestu. Běla Balzarová zde zazpívala skladbu od Bily Holyday, na kterou sám Ida Švorc složil český text s názvem "Dobré jitro smutku".

Poslední rozloučení u kostela ve Velkém Poříčí

Na koncertu v roce 1994 již za Švorce tloukl bubeník Jan Nývlt. V orchestru došlo k omlazení hráčů. Za Antonína Doležala nastoupil Milan Bohadlo, na tenorsaxofon Pázler a Jaroslav Hanzl. Na barytonsaxofon začal hrát Jaroslav Šrůtek. Trombony obsadili hráči Oldřich Dědek, Zdeněk Beran, Roman Krtička, a Josef Urban. Trumpetovou sekci obsadili hráči Josef Nováček, Emerich Drtina, Tomáš Vlk a Jan Nermuť. Baskytaru vystřídal Petr Hepnar. Na piano hrál nadále Milan Felgr. Čas běžel neúprosně dál a řady orchestru v roce 1995 navždy opustil zpěvák Luboš Škoda. Za bicí zasedl od roku 1995 Pavel Tham. Běla Balzarová vytrvala až do ukončení činnosti big bandu. Přes všechny rány a ztráty se ještě podařilo natočit v roce 1997 CD s nejlepšími skladbami.

Omlazený big band v Tepna klubu

Swing sextet Náchod je hudební formace, která vznikla v roce 1996 ze členů-sólistů původního Náchodského big bandu. Původně, jak říká kapelník Emerich Drtina, bylo sestaveno menší, dixielandové obsazení, které v pozdější době (při ponechaném názvu) bylo doplněno o tenorsaxofon. Skupina hrála převážně swing 30. a 40. let. Později repertoár obohatila o modernější jazzové formy. Z části dixieland v tzv. chicagském stylu a mainstream, skladby z repertoáru jazzových velikánů, příkladně D. Ellingtona, C. Basieho. Opírá se o známá jazzová témata a dává velký prostor sólistům pro improvizovaná sóla.

Swing sextet v Hronově

Po malých změnách za dobu působení kapely hraje nyní v obsazení: Emerich Drtina - trumpet, vibrafon, aranžmá, Petr Drašnar - altsaxofon, klarinet, Antonín Doležal - tenorsaxofon, klarinet, flétna, Jan Haas - bastrumpeta, aranžmá, Milan Felgr - piano, varhany, Zbyněk Šotola, později Tomáš Katschner - baskytara a Pavel Tham - bicí. Kmenovým zpěvákem se stal dobou a různými skupinami ostřílený (bez nadsázky možno říci náchodský Karel Hála) swingový zpěvák Vratislav Zochr. Celkový zvuk hlídá dnes nezbytný zvukový technik Emil Nyklíček.

Rozšířený Swing sextet při hře

Swing sextet v roce 1997 náhodně navázal kontakt s vynikajícím zpěvákem Laďou Kerndlem. Pravidelně s ním a spoustou dalších sólistů profesionálů do současné doby vystupuje. Ve výčtu činnosti této kapely doposud byla vystoupení na různých jazzových festivalech v České republice i zahraničí, vlastní samostatné koncerty a hudební produkce v jazzových klubech. Samozřejmě je skupina pravidelně zařazována do programu Městského divadla v Náchodě, buď na velkém sále, nebo v prostorách kavárny.

Swing sextet se zpěvákem Laďou Kerndlem.

Musíme se vrátit opět o několik desetiletí nazpět, abychom si připomněli další neméně známou malou skupinu s dlouholetou tradicí Gabriela Kürthyho, nazývanou Studio 3. Řadu let hrála po Machovi ve vinárně hotelu Sport. Po příchodu do Náchoda hrál Kürthy nejprve s Veisarem v Itálii a také společně s kytaristou Horváthem po několik let s Vaňkovými Tuláky. "Gábi" byl dobrý harmonikář a také hráč na tenor i alt saxofon s cítěním nuancí slovenské hudby, kterou při hře i zpěvu dovedl výborně uplatnit. Založil si vlastní výše jmenovanou skupinu, kde Vilém Horváth, kytarista, zpěvák, bubeník i případný baskytarista, byl stálým členem a přítelem.

Bratři Horvátové a host Kováč ve Studiu 3

Ve skupině účinkovala v různých obdobích řada hudebníků, mezi kterými lze jmenovat například baskytaristu Pavla Kuchaře, Zdeňka Krtičku nebo Libora Linharta, saxofonistu a houslistu Štefana Horvátha, zpěváka, kytaristu, případně bubeníka Jaromíra Hermocha. Skupina však přitahovala do hotelu Sport i temperamentní slovensky hovořící osoby. Jejich povaha byla někdy příčinou řady nepříjemností. Tomu dovedla vždy udělat přítrž přísná uvaděčka paní Kürthyová.

Kürthy ve vinárně Sport s Hermochem a Kuchařem

V hotelu Hron Kürthy střídával skupinu Milíče Macha. Tam si s ním příležitostně zahráli i zazpívali Antonín Gondolán s bratrem. Později se "Gábi" přeškolil na varhany. V té době s ním hrál basu syn Roman a bicí obsluhoval Vilém Horváth, oba dobří zpěváci, kteří byli schopni podle potřeby vyměnit nástroje. Někdy si s nimi přišel "fouknout" na saxofon i jeho bratr Štefan Horváth. Na čas se ve skupině objevil i baskytarista Gustav Nosek, Zbyněk Šotola nebo bubeník Zdeněk Vancl.

Studio 3 se Zdeňkem Vanclem a Zbyňkem Šotolou

Jen v hotelu Sport skupina účinkovala přes 20 roků. Kürthy si troufl hrát i v Palmové zahradě v Hradci Králové, kde také sklízel úspěchy. Mimo to hrál 4 roky v Úpici a také pro hosty v posledních letech existence lázní v Bělovsi. Zde se s ním střídala skupina hráče na elektronickou harmoniku, Bohuslava Blahovce, hrajícího pod ZK Mír v Jaroměři. Jeho hlavním působištěm ovšem byly lázně Velichovky.

Kürthy, Horváth a Linhart

Tak vypadalo kapelnické osvědčení

Krátký život mělo v roce 1984 seskupení s názvem Generace F, kterou vedl zpěvák a hráč na kytaru Aleš Šotola. Zpíval a též hrál na kytaru Ivan Frélich. Účinkovali zde ještě Ladislav Humpola na bicí, Václav Chmelař na baskytaru a Roman Kürthy na klávesy.

Poslední tři jmenovaní se osamostatnili a v letech 1985-89 hráli samostatně pod názvem Atlantis. Kapelníkem byl Roman Kürthy. Účinkovali hlavně v hotelu Hvězda v Červeném Kostelci a v Bukavici U Berků.

Do Náchoda jezdíval hrát hronovský kapelník a harmonikář Oldřich Kolman s další nově založenou malou skupinou. Účinkoval s nim v různých obměnách a počtech hráčů saxofonista Antonín Doležal, basista Zdeněk Krtička, kytarista Václav Hána a opět příležitostně bubeník Jiří Štěpán nebo Josef Vít. Repertoár skupiny vycházel ze swingových skladeb a soudobých populárních hitů. Hrával o náchodských poutích na vyklizeném tržišti, na zábavě při otevírání nové běloveské hasičské zbrojnice a podobně.

Oldřich Kolman s Josefem Vítem při hře na svatbě

Taneční zábavy pro dříve narozené nebyly samozřejmě jenom náchodskou raritou. S příchodem nových hudebních směrů byli staří občané i hudebníci jaksi vytěsňováni z běžných zábav, protože "lidovka" se přestávala hrát, ale oni s ní od mládí vyrůstali a na rozdíl od moderní hudby se jim stále líbila. Navíc intenzita zvuků, vyluzovaných elektrifikovanými nástroji, byla stále větší a tudíž pro starší osoby stále méně přijatelná. Ani nové tance většinou staří neovládali. I když se našli vytrvalci, kteří dobře nebo v jistém smyslu parodicky udržovali s taneční módou tempo a patřičně se při tom vydováděli.

Buřinky v podání náchodských muzikantů

Na základě těchto skutečností a ve snaze se ještě nějak uplatnit, tvořily se hudební skupiny, hrající melodie mládí. Takovým vyhlášeným místem pro vítaný taneček byla hospoda Na Dobeníně ve Václavicích, kde začala hrát kolem roku 1964 skupina Buřinky, podle tehdejšího ostravského vzoru. V podstatě šlo o zbytek muzikantů z bývalého Texklubu a Tuláků. Obdobně "Na Špici" v Dřevíči to byly sobotní a nedělní zábavy opět pro dříve narozené. Zde se uplatnila například skupina trumpetisty a kapelníka Frídolína Lédra. Hrál s ním několik let ještě Karel Dostál na bicí a harmonikář Bohuslav Oliva. Po něm pokračoval v tradici a k velkému potěšení starších tanečníků opět harmonikář Oldřich Kolman. Od roku 1988 až 92 s ním zde hrál saxofonista Miroslav Nýč a Pavel Švasta. Jiří Štěpán hrál na bubny a zpíval.

Později v 80. letech se ujaly nedělní odpolední čaje v Bělovsi v hospodě U dvou lip. Pro svůj repertoár byly čaje navštěvovány staršími manželskými páry, vdovami a vdovci, hledající zapomnění nebo příležitost k novému seznámení, jakož i některými lázeňskými hosty. Hudební skupiny mívaly náhodné nástrojové i pěvecké obsazení. Neméně vyhlášenými byly v 80. letech opět nedělní odpolední čaje ve velkém sále Tepna klubu v Náchodě, kde bylo možno zahlédnout skupinu harmonikáře Blahovce nebo skupinu Rumcajs.

V letech 1968-80 na Náchodsku působila skupina Kvinton kapelníka a trumpetisty Oldřicha Runkase. Hrál s ním Jindřich Felgr na piano, později varhany, Gustav Hurdálek na harmoniku, Josef Šimek bicí, Zdeněk Philipp hrál tenorsaxofon a zpíval. Často hrávali na Vyhlídce, v hotelu Hvězda v Červeném Kostelci a na dalších plesech i zábavách.

Skupina Kvinton Oldřicha Runkase

Začátkem roku 1967 se v Olešnici u Červeného Kostelce sešla parta mladých hudebníků a vytvořila kapelu Mikron, vedenou flétnistou a saxofonistou Jiřím Rosou. Hráli s ním Jaroslav Kutík, Jan Hanuš, Josef Rosa, bastrumpetista Zdeněk Beran, trumpetista Miroslav Háze a Jiří Dvořáček, na housle hrál Zdeněk Háze a na kytaru Jaroslav Macháň. Bicí obsluhoval Zdeněk Škoda, později Petr Kejzlar. Na kontrabas hrál i zpíval Zdeněk Háze. Na snímku je zachycena zpěvačka Hana Špuláková. Již koncem roku 1967 byla skupina registrována jako Akcent pod spojeným ZK Červený Kostelec. V souboru již hrál na baskytaru Josef Hanuš a další saxofonista Luboš Metelka. Zpívali zde Jarmila Balcarová a Josef Metelka. Zvuk hlídal Miloš Hrodek. Dlouho hráli bez piana, ale přesto měli uplatnění na různých druzích zábav v Červeném Kostelci i okolí. Měli i vystoupení v tehdejší NDR.

Akcent při hře

K další proměně Akcentu došlo v roce 1972. Jiří Rosa přešel na tenorsaxofon a s ním ve dvojici hrál Jiří Volf. Zůstávali trumpetista Dvořáček a Beran i bubeník Kejzlar. Zato přijali varhaníka Františka Drahoňovského se zpěvačkou Andréou Šulcovou. Toho později vystřídal varhaník Petr Ulich. Také Dáša a Zdena Prokopovy na čas zakotvily v souboru. Při zkoušení textů se jejich parťáci nudili a jejich trabant zatím vyzvedli na cihly. Milé zpěvačky po zkoušce pak ne a ne odjet. Ani Ulich se nevyhnul maléru. Až při instalaci nástroje zjistil, že zapomněl doma ovládací pedály. Musel si půjčit bicykl a několik kilometrů absolvovat rozcvičku, aby nástroj zprovoznil. Repertoárově se snažili přizpůsobit moderním trendům. Mimo místních zábav hráli až do roku 1976 i na plesech v náchodském Beránku a Tepna klubu.

Členové Akcentu v jiném složení

Později se Josef Rosa osamostatnil a založil skupinu Zálesáci v obsazení bicí, kytara, baskytara, tenor a trumpeta. Účinkovali takto v letech 1972-78. Na Kostelecku působil léta také Oldřich Rezek, jako sólový hráč na harmoniku, kterou později vyměnil za varhany. Jeho doménou byly večírky MDŽ, svatby a další malé zábavy.

V Červeném Kostelci vznikla roku 1970 pod vedením harmonikáře a saxofonisty Jaroslava Lapuníka skupina Ton (Taneční orchestr nezávislých). Hrával s ním původně ještě harmonikář Zdeněk Šrötter, krátký čas kytaru Josef Rudolf ml. a Jaroslav Morávek tamburinu. Klávesy ovládal Jan Tupec. Jiří Prokop hrál doprovodnou kytaru, při čemž zajišťoval technické zázemí skupiny. Tu také uváděl a dovedl uplatnit řadu fórů. Stálé hraní měli v Divadle v Červeném Kostelci. Po jedné hře dobří kamarádi společensky unavenému kolegovi nastříkali nové boty zlatou barvou a ten se pak divil, kde takové koupil. Na podzim skončil Šrötter a přišel na bicí Miloš Rudolf.

Skupina Ton při produkci v hotelu Hvězda v Hlavňově

Od roku 1972 začali hrát na chatě Hvězda, kde vydrželi dlouhých 12 let. V roce 1975 zvuk skupiny obohatila zpěvačka Ludmila Oláhová a rok na to se vrátil kytarista Josef Rudolf ml. Mimo to absolvovali řadu her na Broumovsku, takže se roční počet her po několik let blížil téměř stovce. Skupina přešla pod patronaci JZD Úpa, kde se jim dostalo vstřícnějšího přístupu a vybavení. V roce 1977 došlo k pokusu o spolupráci s Akcentem, vrcholícím zájezdem do NDR. V té době měly obě skupiny vysoké finanční ohodnocení.

Skupina Ton v jiné podobě

Po rozpadu Akcentu došlo ke komplikované výměně hudebníků, z čehož se zrodila big beatově zaměřená skupina Wega. Kapelníkem se stal varhaník Petr Ulich, kytaru hrál Adolf Novotný, baskytaru Milan Rosa a bicí Miloš Rudolf. Vydrželi společně hrát na různých akcích v období 1976-79.

Rozšířená skupina Wega

Od roku 1980 došlo k dalším vzájemným změnám. V souboru Ton zůstal Lapuník, Josef Rudolf, ale přibyl baskytarista Milan Rosa a bubeník Miloš Rudolf. Toho později vystřídal Petr Kejzlar. Mimo plesy a zábavy v místě měli stálé angažmá v restauraci na Hvězdě v Hlavňově. Tam dokonce v létě zorganizovali jízdu na bicyklech. Cestu zpět ale zajišťoval řidič se škodovkou. Zmožené jezdce pak naložil i s kolem.

Ale již v roce 1981 Josef Prokop s Janem Tupcem odešel a po odchodu bubeníka Kejzlara v dalším roce Ton úplně zanikl. Prokop nějaký čas hrál s harmonikářem Gustavem Hurdálkem, načež založil a vedl jakousi obdobu skupiny s názvem Půlton. (Šlo v podstatě o polovinu původní skupiny s výše jmenovanými hudebníky). Po přehrávkách působili na vesnických zábavách a při různých příležitostech. Při výletu ke známým v NDR si zahráli i přímo v Berlíně. Po dvě sezóny se skupinou hrál kytaru Adolf Novotný. Posléze se objevil v souboru nový baskytarista Petr Kubina a Kejzlara vystřídal na bicí Jaroslav Kubina. Po onemocnění Hurdálka jej v roce 1989 nahradil hráč na akordeon Jaroslav Kubeček. Pro různá pracovní vytížení a málo zájmu o hudební produkce velkých skupin v roce 1992 formace definitivně zanikla.

Skupina Půlton

Po přestávce a příležitostném hraní sólo v nástrojovém obsazení bubny, kytara a zpěv přišli za Prokopem mladí studenti s žádostí o pomoc při založení nové skupiny. Po počátečních nejasnostech v roce 1998 založili formaci 3+1. Klávesy hrál Michal Bittner, Tomáš Petithan bubny, Štěpán Kmoch sólovou kytaru a Jiří Prokop baskytaru a zpěv. Čtvrtý rok činnosti skupinu posílila zpěvačka a kytaristka Iva Friedrichová. V tomto složení skupina působila na plesech i koncertech, hrála i v Brně na rektorátu VŠ. Pro zaneprázdnění hráčů při studiu vysoké školy nebylo možno po roce 2001 partu dále udržet.

Skupina 3+1 při produkci v Červeném Kostelci