|
|
|
|
|
|
Musím se vrátit opět o řadu let nazpět. V roce 1964 otvírali v Beránku nově restaurovanou vinárnu. To byla velká sláva a bylo téměř vždy plno. Jindra Šustr nám dal ušít nová červená saka. Hráli jsme tehdy pod názvem Rytmická skupina n.p. Tepna ve složení Pavel Švasta klarinet a tenor saxofon, Karel Falta střídal tenorsaxofon, trumpet a zpěv, Láďa Návesník bicí a Klimeš basu. Toho později vystřídal Antonín Bubeníček, který už ovládal baskytaru a havajskou kytaru. Jindra Šustr hrál na piano a zpíval lidovky. Já jsem hrál zčásti doprovodnou, ale i sólovou kytaru, některé skladby zpíval a pro toto seskupení již psal některá aranžmá, odposlouchaná z magnetofonu. Řadu věcí jsme hráli zpaměti a něco z "tiskáčů". Takové těleso ale bylo pro vinárnu již finančně neúnosné a časem zůstalo obsazení jen u piana, kytary, basy a bubnů. Do té doby se hrávaly hodně swingové orchestrálky, tak čtvrtina repertoáru polek, valčíků a tang. Postupně přišly do obliby zpívané písničky, čímž orchestrálky téměř vymizely. Stejná změna repertoáru postihla většinu hudebních skupin, pokud se tak nestalo již dříve.
V létě se v té době hrávalo v zámeckém přírodním divadle. Taky jsme tam účinkovali na nedělní odpolední zábavě. Zvuk však venku "utíkal do prostoru" a která skupina neměla silnou zesilovací aparaturu, tak byla ztracená. Uskutečnila se zde mimo divadelních představení a mírových slavností řada koncertů pražských skupin, například Ivana Mládka, Mirko Foreta a dalších. Později se zde konala i večerní filmová představení, která však často pro nepřízeň počasí musela být zrušena.
Ve vinárně Beránku byl pravidelný provoz od středy do neděle vždy od 20 do 02 hodin v noci. Je třeba podotknout že jsme všichni tzv. lidoví hudebníci byli zaměstnáni v různých podnicích a muzicírování bylo naším koníčkem ve volném čase. Tak si asi dovedete představit, jak náš život vypadal. Já na hru jezdil na bicyklu, ten jsem přivázal před Beránkem u mříží a po hře jel rychle domů do Bělovse. Dvě hodiny jsem spal a potom jsem rozespalý spěchal na autobus do práce. Po práci hned na kutě a v 19 hodin opět do Náchoda. Také se stalo, že ve 20 hodin jsme byli připraveni v plné parádě na hru a bubeník nikde. Ještě že dotyčný bydlel nedaleko, tak jsem pro něho skočil. Samozřejmě zaspal! Takový režim jsme vydrželi asi půl roku. Pak jsme se začali střídat s jinými skupinami podobného zaměření vždy po dvou a třech dnech. Tak se tam postupně vyměňovaly party například Juventus Karla Grulicha, soubor Václava Kováře, ředitele hudební školy, jejichž obsazení a jména se vytratily z paměti, Jirky Březiny a podobně.
Pohroma přišla, když někdo z kapely onemocněl. To bylo nějakých tajně přechozených chřipek nebo angín. Náhrada jednotlivců, když se hrálo většinou zpaměti, byla značně problematická. To měl například Šustr kotník v sádře. Samozřejmě byl "na kasu". Před hraním ho přivezlo auto k Beránku, dobelhal se do vinárny a hrálo se. Před varhany jsme pověsili černý hadr, aby noha nebyla tak vidět. Jindy za něho musel přijít hrát Rudolf Jeremiáš. Byl to starý pianista, zvyklý na silný úhoz. Jenže na elektrofonické varhany se musí hrát lehce. To jsme se pak celou hru obávali, aby se varhany úplně nerozpadly.
Vítanou příležitostí k napití byla ve vinárně návštěva bývalého hoteliéra a vrchního ze Sportu Antonína Jiráska. Ten vždy přišel vyšňořený, s bílými dečkami na botách. Za jeho oblíbenou píseň "Moje srdce housle jsou" byla vždy lahvinka vína. Bývaly také doby, kdy se do vinárny přišli podívat vinárník Kašpar, řezník Terč a další. Páni sice netančili, ale Šustrovi dali stokorunu na čelo a my jsme pak jim samotným koncertovali až do 5 hodin, zatím co oni hráli karty. Potom nezbývalo, než jít rovnou do práce.
Zajímavou figurkou byl kytarista a zpěvák Jaroslav Sirotek. Naučil se perfektně ovládat kytaru a při své produkci používal vícehlasých melodií a zpěvu, takže si obvykle vystačil sám. Převážně působil na horských chatách v Krkonoších a Orlických horách. V Náchodě se objevil jen v mimo sezónu, kdy nabízel své služby v místních vinárnách. Podobným umělcem byl Robert Daleký. Ten hrál na harmoniku (fňuknu, jak ji obvykle nazýval) při současné obsluze bubnu a charlestonek a k tomu zpíval. Jeho rajon byl opět na horských chatách.
V roce 1966 vymyslel zpěvák Karel Zítko zbrusu nový název pro další seskupení hudebníků Capitol 66. Skupina dělala urychleně přehrávky de facto na papíry Jindřicha Šustra. Ten se představil pouze jako nehrající kapelník. Trumpetu tam hrál Karel Falta, pozoun Ing. Vladimír Březina, saxofon Stanislav Grym, piano František Čížek, bicí Miroslav Dudáček, baskytaru Jaroslav Kopecký a zpívala Zuzana Michnová. Tato parta vystupovala jako první kapela v nově otevřené kavárně Tepna klubu. Na mimonáchodské zábavy se jezdilo vlakem. Tak například hráli v PAL Adršpach, kde bylo tou dobou hodně hezkých děvčat, ale než odstěhovali bubny, zesilovače a bedýnky od rozhlasu po drátě károu na nádraží a pak podobně do vzdáleného sálu, tak je jaksi nadšení přešlo. Seskupení se udrželo asi 5 roků. Vystupovali na základě smluv ve vinárně Beránku, v Úpici, také několikrát na Dnech tepenské mládeže na Hvězdě. Skupina byla v roce 1968 přizvána k natáčení nového filmu Věry Chytilové "U stropu je pytel blech" v interiérech internátu, v továrně i při inscenovaném vinobraní v hospodě v Bražci. Bohužel jediná fotografie z popisovaného období se nenašla.
Podle dochovaných pramenů Osvětového domu bylo ke konci roku 1967 na okrese Náchod (tedy od Broumova až po Jaroměř včetně obcí, jako byl Žďár nad Metují nebo Rasošky) celkem 19 dechových hudeb a 59 tanečních souborů. To bylo úctyhodné množství. Národní výbory nesměly vydat povolení k produkci žádnému jinému souboru, než bylo v rozeslaném seznamu.
Nejen hudbou je živ člověk. Přišly problémy s dětmi a bytem. Začal jsem družstevně stavět. Při předepsaném počtu odpracovaných hodin na stavbě bylo nemožné ještě chodit hrát. Tři roky uběhly jako voda a nějaká koruna do nového bytu byla také potřebná. V roce 1969 jsem proto nastoupil do skupiny Juventus, tanečního souboru při ZV ROH Rubena, vedený Karlem Grulichem. Ten byl dobrý harmonikář i zpěvák. Hrál s ním ve skupině také Miroslav Dudáček na bicí, později vystřídaný Janem Tomešem. Na basu hrál nejdříve Horymír Habr, Ing. Škaroupka a po něm Josef Bunda, oba už na basovou kytaru. Dalším zpěvákem a doprovodným kytaristou byl Josef Zítko. Klarinet foukal Stanislav Slavík. Parta byla hudebně na vyšší úrovni, než mé předchozí. To zrovna byly oblíbené písně Mendosíno, Lady Karneval a další. Takovou vítanou příležitostí pro všechny hudební skupiny byl svátek Mezinárodního dne žen - MDŽ. To bývala o hudby ze stran pořadatelů doslova rvačka. Muzikanti přinesli v ten den vlastní ženě kytičku a druhý den obvykle opičku.
|
|
Juventus při hře v kavárně Tepna klubu |
Hrávali jsme s úspěchem na velkých společenských akcích v závodní jídelně n.p. Rubena, jako byly Mikulášské, oslavy MDŽ, schůze a následná zábava k výročí založení závodu a podobně. Po dobrém jídle a laciném pití se řada pracovníků dostala do ráže a "na stará kolena se pořádně vyblbla". Jeden z nich pak bez problémů prošel zasklenými dveřmi. Jen sklo to nevydrželo. Také v hotelu Hron, na Vyhlídce a později celkem pravidelně dvakrát týdně v kavárně hotelu Beránek. Tepna přistavěla nad závodní jídelnou v 1. patře pěknou kavárnu, tzv. Tepna klub, se salonky na přednášky a schůze, ve 2. patře pak moderní velký sál pro zábavy a akce většího rozsahu. V kavárně jsme začali hrát v roce 1970 dvakrát týdně. Tehdy se na velkém sále začaly uvádět populární módní přehlídky, obvykle zakončené u nás novinkou - striptýzem.
Hráli jsme tam také na jakési družbě tepenských brigád socialistické práce se sovětskými důstojníky a ať to bylo pro nás jakkoli politicky nepříjemné, dodnes se stydím za chování některých "ovíněných" představitelů místních podniků. Na druhé straně nebývá muzikantům nic svaté. To když kapelník v pozdních večerních hodinách ohlásil, že zve hosty na taneční parket směsí tang - Letem světem, tak jsme věděli, že jde do tuhého. Směs začínala Stalinovou oblíbenou "Sulikou" a končila Musoliniho fašistickou oddrhovačkou včetně zprofanované válečné "Lilly Marlén". V salonku seděl tehdy ideologický tajemník OV KSČ. Dodnes nepochopím, že nepřišel na cílenou provokaci a že vše prošlo hladce. Ve skupině mě pro pracovní zaneprázdnění občas zastoupil kytarista Jiří Hromádko. Pro narůstající problémy s některými kolegy jsem nakonec skupinu opustil. Ne že bych byl zapřísáhlým abstinentem, ale každý by měl znát svou míru, zvláště když jde o placené veřejné produkce. I tak nelze zapomenout na mimořádné pěvecké vystoupení bubeníka v jedné ze skladeb: "Pojď sem ty lumpe, cos céru mi svedl"!
V sále Tepna klubu měla koncert tehdy populární slovenská skupina Kolegium muzicum varhaníka Michala Vargy. Přes nově znějící rockový repertoár a ohlušující zvuk jsem zaregistroval ženu, která pořídila při takovém rámusu usnout. V roce 1970 se zde také uskutečnil koncert polské zpěvačky Maryly Rodowitz. Později ve velkém sále hostovala řada vynikajících skupin.
|
|
Juventus v roce 1976 na festivalu tanečních orchestrů v Tepna klubu |
