Hudba ovlivněná big beatem II.


Začátky hudebního seskupení, které na dlouhou dobu ovlivnilo hudební scénu v Náchodě je nutno hledat v Červeném Kostelci. Tam působil asi od roku 1947 orchestr Otto Stejskala. Byl to již velký soubor, se třemi trumpetami, dvěma pozouny, čtyřmi saxofony a kompletní rytmikou. Aranže pro orchestr zajišťoval schopný harmonikář Papež. Repertoár byl ovšem "tangový", poplatný možnostem doby. V roce 1952 do souboru nastoupil trumpetista Dieter Balzar. V té době tu účinkovali ještě trumpetisté Frídolín Lédr a Josef Kosinka, kytarista Antonín Kukrál, basista Oldřich Urban, pianista Lumír Kábrt a bubeník Oldřich Téra. V saxofonové sekci hráli Josef Hacker, Josef Dušek, Otto Stejskal a František Vít. Dušek a Vít navíc střídali housle. Zpívala Hana Hanušová a Dieter Balzar. Téměř stálým působištěm byla hospoda ve Stolíně a na Pavlišově. Konec souboru v roce 1955 umožnil únik muzikantů do následující formace.

Kolem vynikajícího harmonikáře Miroslava Lelka se vytvořil v roce 1954 orchestr Jiskra pod patronací podniku Tepna v Červeném Kostelci. Sem mimo jiných hudebníků v roce 1955 přešel i Dieter Balzar. Dalším trumpetistou byl Oldřich Runkas a Ladislav Rousek. Kapelníkem byl Oldřich Rousek. Objevil se zde i náchodský pozounista Jiří Marek, s ním Josef Záliš, Zdeněk Vik a Prouza, dále saxofonista Ladislav Kábrt, zmíněný Oldřich Rousek, Waltr Pitřinec a další. Na kontrabas hrál Oldřich Beznoska, na klavír Karel Hůlek a na bubny Ladislav Šimek. Hrálo se podle kupovaných aranží od Karla Krautgartnera. V té době začínal připravovat i Balzar už swingová aranžmá. Hrál též vybrané skladby pouze s rytmikou na havajskou kytaru.

Taneční orchestr Jiskra

Souběžně vystupovali někteří členové orchestru v rytmické skupině Miroslava Lelka. Jejich působení se soustředilo na Trutnovsko, než Lelek odešel jako profesionál hrát do Karlových Varů. Při jedné z her si Lelek shodil odloženou knoflíkovou harmoniku na zem a perleťové knoflíky se rozkutálely po kavárně. Všechny knoflíky se nepodařilo najít, tak jmenovaný dohrál hru pouze mačkáním na výstupky, na kterých knoflíky byly původně nasazeny.

Rytmická skupina Miroslava Lelka

Rozpad orchestru Jiskra v roce 1955 umožnil vznik též velkého orchestru Kolektiv GT (Grafické tiskárny), vedený Oldřichem Rouskem. Podařilo se mu do svého souboru získat mladé hudebníky Čermáka, Felgra, Drtinu a další, převážně ze stavební školy v Náchodě. I trumpetista Dieter Balzar sem přešel. Ve velkém obsazení hrál orchestr na všemožných zábavách a plesech, při některých změnách hudebníků až do roku 1965.

Kolektiv GT při hře

Nezávisle na uvedeném tělese bylo za vedení trumpetisty Emericha Drtiny vytvořeno Studio 324. Obsazení doplňoval pianista Milan Felgr, saxofonista Miloslav Čermák, basista Jaroslav Vlček, bubeník Stanislav Presse a kytarista Luboš Nývlt. Později bubeníka vystřídal Pavel Tham, basistu Alois Šolc a kytaristu Josef Rudolf. S ním přišla též zpěvačka Jiřina Rudolfová a trombonista Josef Valta. V létech 1959-62 skupina dojížděla účinkovat až do Horního starého města u Trutnova, obsazovala různé zábavy a konečně i čaje na Václavicích. Z této mladé party se vytvořila v Náchodě desetičlenná skupina Styl, která v létech 1963-70 pod vedením trumpetisty Emericha Drtiny hrála na mnoha zábavách v místě i okolí. Na kytaru hrál tehdy Josef Rudolf, na kontrabas Jaroslav Matouš, bicí obsluhoval Pavel Tham a Zpívala Jiřina Rudolfová. V dechové sekci hrál trumpetu Emerich Drtina, bastrumpetu Zdeněk Nývlt, tenorsaxofon Miloslav Čermák, další tenor Vladimír Kábrt, piano Milan Felgr a klapkový trombón Zdeněk Schroll. Skupina získala značnou oblibu.

Původní Styl v přednáškovém sále hotelu Beránek v roce 1967

Od roku 1971 začal Styl po personálních úpravách s cílem zmenšení souboru jezdit jako doprovodná skupina módních přehlídek Tepna klubu. Se skupinou začala zpívat Jana Matysová, která se dostala později jako profesionální zpěvačka do Brna. V té době hrál Pavel Tham na bicí, Libor Fiedler baskytaru, Miloslav Čermák klarinet, tenorsaxofon a housle. Kapelnickou funkci zastával pianista a později varhaník Milan Felgr. Zpěvák Luboš Škoda na níže uvedeném snímku je mimo záběr. Dle potřeby hrál Emerich Drtina také na basovou kytaru a vibrafon.

Styl v Tepna klubu (zpívala Jana Matysová)

V roce 1972 do skupiny nastoupila další zpěvačka Lenka Řehůřková. Po ní přišla Jana Petrů, která se velmi dobře umístila na soutěži v Jihlavě. To ji otevřelo cestu do pražského Semaforu. Se skupinou také zpívala Zdena Kortisová z Broumova a krátce Naďa Šmídová z Police nad Metují. V období roku 1974-75 vystřídal bubeníka Petr Prislinger.

Styl na módní přehlídce v Beránku

V roce 1975 došlo k nedobrovolnému ukončení módních přehlídek pořádaných ředitelem Tepna klubu Tomášem Bartoněm. Někteří členové kolektivu byli vyslýcháni a došlo i k uvalení vazby.

Lenka Řehůřková a Jana Petrů na zkoušce se skupinou Styl

Nově vytvořená skupina Styl B kterou řídil pianista a později varhaník Milan Felgr hrávala v letech 1976-80. Ve skupině dále působil bubeník Pavel Tham, basista Libor Fiedler, hráč na tenor saxofon Miloslav Čermák a řada zpěvaček. Později do skupiny přešel kytarista Petr Simon. Baskytaristu v roce 1980 vyměnil Zbyněk Šotola, kterého ještě později vystřídal Miroslav Paul. Za saxofonistu po roce 1990 nastoupil Zdeněk Hanzl. V obměněném složení skupina působila až do roku 1993. Mezi nejznámější místa her patřila Vyhlídka, Dlouhé záhony, kavárna i plesy v hotelu Beránek, Úpice, Rubena klub nebo hospoda na Lipí.

Styloví pralidé

Výčet her a přestrojení například za staromódní ženy na silvestrovské zábavě, na svatbách pro kamarády a jiné akce by zabral dalších několik stránek. Bezesporu se zde sešla parta dobrých kamarádů, kteří se mezi sebou při nějaké té skleničce a dobrém "gáblíku" velmi dobře hudebně i společensky bavili. Co je hlavní, že dovedli svým uměním a chováním přenést dobrou zábavu i na mnoho dalších tanečníků.

Styl B při produkci

Zažili spolu o přestávkách nejednu legraci, když například jeden člen předváděl skok o záclonové tyči. Konec jeho představení skončil zlámanou rukou. Jednou z takové vnitřní soudržnosti byla každoroční koleda, při které kolektivně navštěvovali své manželky a další příznivce. Z jejich dílny tak vznikla další "náchodská" koleda: "Já jdu na koledu, nesu si pytel, kdo mě ho dá plný, ten je můj přítel …

Milan Felgr s harmonikou a kolegy v přestrojení

Pro legraci nechodili muzikanti nikdy daleko. Na svatbách u novoměstského zámku se "stylově" předvedli jiné podobě. Zajímavých a úsměvných fotografických záběrů a nejen u skupiny Styl bylo k dispozici více, ale přesahuje to možnosti publikace.

Ani po tolika letech společného působení a rozpuštění kapely na sebe nezapomínají. Pavel Tham přišel s návrhem založení "Klubu přátel italské opery" a stal se jeho prezidentem. I když název spolku je velmi podezřelý, klub se schází po několik let pravidelně 2x ročně. Vzájemných setkání se zúčastňují i manželky a další příznivci. Při tom si jen tak pro zábavu zahrají něco ze svého bývalého repertoáru.


zpět na začátek strany