Začátky populární hudební činnosti na Náchodsku

Hudba jako taková měla v Čechách mnohaleté tradice. Ne nadarmo se říkalo: „Co Čech, to muzikant“! I za hranicemi měli přece naši muzikanti dobrý zvuk. Podoby hudebních těles z minulosti podrobně neznáme. Vždy se mluvilo o nějaké „kutálce“ nebo partě vesnických muzikantů, případně o německém „štrajchu“, což byl orchestr složený z dechových i smyčcových nástrojů, sestaveného hlavně pro použití na dobových tanečních zábavách. Město Náchod bylo odedávna jedním z významných center kultury v českých zemích. Svědčí o tom i historicky doložené provedení Mozartova Dona Giovanni v zámeckém divadle vévody Kuronského v roce 1797, které bylo prvním mimopražským uvedením tohoto díla. Údajně zde vypomáhali i hudebníci z města. Založení Borovské hudby bylo doloženo dle písemné kroniky již od roku 1822. Podrobnosti budou uvedeny dále. V roce 1832 bylo v Bělovsi vystavěno sousoší Sv. Trojice jako poděkování za skončení morové epidemie. Při té příležitosti byla uspořádána slavnost svěcení s průvodem, kde již hrála nepojmenovaná hudba. V roce 1866 se připomíná kapelník Josef Řehák a městská hudba v souvislosti s oslavami ukončením války. V Pamětní knize města Náchoda je v návaznosti se stavbou Beránku a Městského divadla až v roce 1911 vepsána poznámka, že „Kmochova sokolská hudba účinkovala dne 3. ledna 1892 při otevření bývalé náchodské dvorany“.

V Náchodě je známa patrně nejstarší a obsáhlá zmínka o místní dechové hudbě Maxmiliána Philippa, který se v roce 1896 stal kapelníkem hudby Sokola náchodského. Později byla z jejího jádra vytvořena Hudba města Náchoda. Tu vedl Philipp ještě za Rakouska-Uherska a krátce v prvních letech I. republiky. On vedl náchodskou hudbu také na IV. všesokolském sletu v Praze. Pan Karel Kašpárek vzpomíná, že jeho otec stejného jména hrál na klarinet a fagot ve Philippově orchestru v lázních Chudoba. Kapelník také s hudbou pořádal četné zájezdy. Například v roce 1903 hráli na hasičské výstavě v Praze. V soutěži dechovek měla náchodská hudba zvítězit i nad proslulou Kmochovou hudbou.

V pamětní knize města Náchoda se lze dočíst, že při příležitosti otevření nové radnice dne 20.1.1904 dirigoval Philipp koncert v městské dvoraně. Protože se dále věnoval výuce hudby, stal se v roce 1910 na základě konkurzu novým kapelníkem městské hudby Josef Jelínek. I v této době dechovka slavila mnohé úspěchy. Ale už tehdy je zapsána v kronice činnost druhé místní hudby J. Hůlka, který 19.2. 1908 účinkoval na živnostenském plese. Jinde se uvádí jméno František Běhounek nebo Oto Hůlek a nevíme, zda jde o tutéž osobu. Vztah mezi jednotlivými tělesy, zejména přesuny hudebníků, musely být komplikované, ale to již nikdo přesně nezodpoví. V městské kronice se ve výčtu plesů v roce 1909 objevuje hudba Jelínkova i Philippova. Další zápis konstatuje, že „dne 27.8.1909 měla Náchodská hudba koncert v chudobských lázních od 4 do 10 hodin, kterého se zúčastnilo kolem 5 000 posluchačů. Park se vyprazdňoval ještě kolem půlnoci“.

Kapelník Jelínek měl v roce 1910 celkem 8 koncertů ve městě a 2 v lázních Chudoba. V roce 1911 i další roky byl proveden zápis, že „Max Philipp uspořádal koncert svých žáků“. Dne 20.8. téhož roku hrála místní hudba J. Langra u domku Aloise Jiráska na počest k jeho 60. narozeninám. Vztah k Náchodu ale nebyl uveden. Pod vedením Jelínka se hudba zúčastnila ve slušivých námořnických uniformách v roce 1912 VI. Sokolského sletu. Hrála jako vítěz soutěže dechových hudeb i na Staroměstském náměstí.

Dne 27.3. 1913 J. Jelínek rezignoval na post kapelníka, protože přijal místo jako regentschori ve Vukovaru v Chorvatsku. Kronikář konstatoval, že „vedení jeho chyběla dávka říznosti – nerad sloužil snahám výdělečným“. Konečně dne 17.12.1913 ustavil kapelník Norbert Fišer volné sdružení filharmonické a též řídil dechovku. Ještě 23.2.1914 byl v Náchodě uspořádán „tangový večer“, na kterém účinkovala vojenská hudba 18. pěšího pluku z  Hradce Králové. Do toho vstoupily válečné události a zápisy tohoto druhu již nebyly zaznamenány.

Průvod s dechovkou při „Jiráskově dnu v roce 1918

Po I. světové válce byla kronika zaměřena na politické aspekty a kronikář pouze zaznamenal, že den 28.10.1918 procházel městem průvod za zvuku hudby. Z otcova archivu pochází další fotografie z roku 1918 s razítkem „Jiráskův den“. Přesto, že mu bylo teprve 12 let, dechovka mu jistě učarovala. Slavnosti tohoto typu asi byly pořádány každý rok, protože Alois Jirásek byl považován za významného občana. Krátce potom byla vystavěna Jiráskova chata na Dobrošově.

Stojí za povšimnutí, co z rodinné dokumentace zjistil a má doloženo Josef Kříž z Náchoda. Josef Philipp působil téměř 20 let na náchodské hudební scéně jako kapelník, sbormistr a ředitel kůru. Po svém otci Maxi Philippovi (rodem Jihočech - Míče 6.6.1869, +20.10.1942) populárním kapelníku, sbormistru, učiteli hudby, řediteli kůru a skladateli v Náchodě, který byl nějaký čas také kapelníkem a pianistou na dvoře knížete Nikoly v Cetyni na Černé Hoře, zdědil absolutní sluch a lásku k hudbě. Ta jej doprovázela celým jeho životem.

Narodil se 21. května 1897 v Náchodě, kde také vychodil obecnou školu. Základní hudební vzdělání mu poskytl otec, který od roku 1910 vyučoval také hudbě. Nebyl sám, měl mladší sourozence Marii, Maxe, Zdeňka a Miroslava. Bydleli na Komenského ulici čp. 265. Marie se stala členkou opery v Olomouci, Max a Miroslav velmi úspěšně působili jako pianisté v Praze

O vánocích roku 1913 dal Josef mamince Boženě (roz. Endtové) jako dárek pod stromeček "Bibli svatou". Ta si potom do ní na volné stránky zapisovala důležitá rodinná data a události, jako například: „K odvodu v době první světové války byl Josef povolán 13. června 1916 a v úterý 1. srpna 1916 narukoval na vojnu. Po výcviku byl poslán na italskou frontu, kde 7. listopadu 1917 byl raněn do pravé nohy. Byl převezen do nemocnice v  Salzburgu a odtud jej poslali k doléčení do nemocnice v Josefově. Do Náchoda přijel vlakem v pátek 14. prosince 1917. Doma pobyl do pondělí, kdy odjel vlakem do nemocnice v Josefově, kde jej dále léčili. Na frontu se již nevrátil“. Po válce odešel na studie do Prahy. Vystudoval čtyřletou varhanickou školu. Studoval hru na varhany a basu. Závěrečnou varhanickou zkoušku vykonal v pátek 1. června 1923 v chrámu Páně " U Maltézů". Hrál od M. E. Bossiho "Smuteční průvod" op. 132, č.2 a "Idylu" op. 92, č.2.

První působiště Josefa Philippa bylo na Slovensku v Nových Zámcích. Odjel tam vlakem ve čtvrtek 6. září 1923. Do Náchoda se zakrátko vrátil, aby se 5. listopadu 1923 oženil s Františkou Ptáčkovou. Svatba se konala v kostele sv. Vavřince, kde je oddal v 10.30 hodin P. Hlaváček. V Nových Zámcích pak jako varhaník působil devět let“. V roce 1932 se Josef Philipp vrátil do Náchoda, kde převzal uvolněné místo kapelníka městské hudby po Josefu K. Vejdovi. Ten odešel kvůli hmotným podmínkám, stal se náchodským regenschorim. Zde ale setrval jen krátce, jeho místo převzal Karel Hejzlar, který byl zároveň kapelníkem hudby v České Skalici. Manželé Philippovi byli bezdětní, bydleli v Tyršově ulici čp. 110. (Kamenice v té době byla zvána Tyršovou ul.).

Náchodská dechovka pod taktovkou Josefa Philippa

Ujal se kapely Františka Kubiny, která byla sestavena převážně z mladých hudebníků. Po svém otci převzal post sbormistra a ředitele kůru v Husově sboru. Zprvu tam bylo jen harmonium, pak varhany. Dirigoval také župní koncerty, které se konaly v Náchodě. Jeho kapela také hrávala na sportovních akcích, například při fotbalových utkáních na hřišti v Bělovsi a jinde, kde jeho řízná hudba vždy povznášela náladu diváků.

V roce 1934 se spojenými zpěváckými spolky "Hron" z Náchoda a "Dalibor" z Hronova nastudoval a jako dirigent provedl Haydnovo oratorium "Stvoření světa". Přizval také cizí sólisty: světovou operní pěvkyni J. Nessy-Bächerovou, J. Klimše, sólistu P.S.Č.U. a Luďka Mandause, člena opery Národního divadla. Společný sbor měl 120 pěvců, doprovázel jej čtyřiceti členný orchestr.

zvětšit

J. Philipp s orchestrem a sborem v Jiráskově divadle v Hronově 18.11.1934

První koncert se konal v Náchodě v sobotu 17. listopadu 1934 v Městském divadle Dr. Josefa Čížka, druhý pak v neděli 18. listopadu 1934 v Jiráskově divadle v Hronově. Přizvaní sólisté jsou na snímku zachyceni vsedě vlevo, Josef Philipp s taktovkou sedí vpravo. Oba koncerty měly velký úspěch.

Zpěvácký spolek "Hron" za nastudování a provedení uvedeného díla udělil Josefu Philippovi dne 24. 11. 1934 ocenění. Dochovalo se a vypadá takto: Na červeném sametu je upevněna lyra z leštěného žlutého kovu, do ní je vyryt vlevo nápis HRON, vpravo datum 24. XI. 1934, dole Haydn: "Stvoření". Pod lyrou je z téhož kovu připevněn štítek a na něm je vyryto: "Věnováno zpěváckým spolkem Hron sbormistru Josefu Philippovi za pečlivé nacvičení a vzorné provedení Haydnova oratoria "Stvoření světa". Plaketa má velikost 18 x 22,5 cm a je orámována zlatým rámečkem.

Služby kapelnické veřejnosti v Náchodě a okolí nabízeli podle "Obchodního adresáře" z roku 1936-7 tito kapelníci: Bittner Čeněk, Černý Vilém, Čepelka Oldřich, Philipp Josef, Šmejda Oldřich, Vejman Antonín a Weisar Jan. Výčet kapelníků nám ukazuje, že konkurence byla velká.

Na velkých akcích hudbu řídil většinou Josef Philipp. Například, když Městský osvětový sbor v Náchodě za spoluúčasti všech korporací uspořádal 6. června 1937 v Náchodě oslavy k památce kostnického mučedníka Mistra Jana Husa. Z dobového letáku pochází i moje zpráva.

Pořad byl zahájen na náměstí starostou města panem Ferdinandem Kaněrou. Slavnostní projev měl učitel Vojtěch Hauft. Hudbu řídil kapelník Josef Philipp. Orchestr zahrál Sukův slavnostní sokolský pochod "V nový život" a píseň "Hranice vzplála". Z náměstí se průvod odebral k Husovu sboru Církve československé, kde byla hrána Fučíkova skladba "Kdož jste boží bojovníci". Tatáž skladba byla ještě později zazpívána chrámovým sborem Husova sboru, který řídil taktéž Josef Philipp. Po odeznění státní hymny byla u nedalekého koupaliště na Metuji zapálena velká hranice.

Večer se konal lampiónový průvod. Hudba pod řízením Josefa Philippa předtím prošla celý Náchod (v minulosti byl i k jiným příležitostem hrán po městě tzv. oznamovací „budíček“) a přivedla všechny účastníky na náměstí. Odtud šel průvod s rozžatými lampióny k Husovu sboru. Po dělové raně byl zahájen ohňostroj z věže Husova sboru. Na samý závěr byla vystřelena postupná šestiranná salva k poctě padlých hrdinů od Zborova, Doss Alto, Terronu a ostatních slavných bojišť. V rámci oslav se v Husově sboru konala také slavnostní bohoslužba, vykonal ji patriarcha církve československé Dr. G. A. Procházka. K akci byly vydány propagační materiály.

Jak vyplývá z uvedeného textu, neobešla se kdejaká slavnost bez řízné hudby. Je třeba si uvědomit, že v té době bylo národnostní i náboženské cítění obyvatelstva na značné výši, bylo více náboženských svátků a naprostá většina občanů byla pohřbívána do hrobu. Tudíž citovaní kapelníci s patrně menšími tělesy, než byla Philippova nebo městská hudba, měli stále co dělat. Také civilní akty se neobešly bez pořádné dechovky, jak dokazují další snímky. Mezi tím byl roku 1924 zvolen kapelníkem městské hudby J.K. Vejda.

Městská hudba v roce 1924

Jak vyplývá z předchozí stati, od roku 1931, kdy Vejda převzal post ředitele kůru, byl zvolen novým kapelníkem Josef Philipp. Založil si však vlastní hudbu. Tu městskou od roku 1936 úspěšně dirigoval Antonín Vejman. Ve válce se však musel pro nemoc řízení hudby vzdát. Proto ji jako host řídil dále J.K. Vejda.

Dechovka Josefa Philippa v Praze na X. sokolském sletu v roce 1938

Zakladatelem dalšího dechového orchestru mladých hudebníků podle vzoru vojenských posádkových hudeb byl učitel hudby a kapelník František Kubina. Že šlo též o skladatele dokládá zpráva z 8.7.1922, kdy na akademii na paměť 25 letého založení reálky v Náchodě byly hrány mimo jiné skladby zmíněného Josefa Jelínka, náchodského rodáka Františka Kubiny, Brože a dalších.

Pohřeb kapelníka Františka Kubiny

Po jeho smrti se nakrátko ujal řízení orchestru zkušený muzikant Jaroslav Falta. Jeho vystřídal Oldřich Čepelka, který patrně roku 1937 v předválečné národní euforii přejmenoval soubor na Hudbu Národní gardy. Jmenovaný měl již od roku 1927 v Náchodě soukromou hudební školu. O mnoho dříve, v roce 1902 zřídil František Mrština v Náchodě soukromou školu a později řada jiných. Za I. republiky zde existovala také malá Vejmanova hudba. Vedl ji ševcovský mistr Antonín Vejman. Přes veškerou snahu se nepodařilo o tomto tělesu i o ostatních výše uvedených získat bližší údaje. Jeho dcera Jarmila Nemastová vystudovala hudební školu a od roku 1951 sama vyučovala na náchodské hudební škole. Souběžně se zúčastňovala různých oslav Philippova i Městská hudba ještě krátce po II. světové válce.

Městská hudba za vedení J.K. Vejdy těsně před II. světovou válkou

Ne vždy se sešli hudebníci tak rychle z různých těles, jak tomu došlo v podvečer 9. května 1945, aby spontálně uvítali příchod Rudé armády. To ještě projížděly poslední zbytky německých vojsk. Hlášení o příjezdu německých tanků občany i hudbu brzy opět rozprášilo.

Dechovka na náměstí v roce 1945

Také na smutečních obřadech hudbu řídil Josef Philipp. Například, při velkém smutečním aktu, který se konal 12. května 1945 v Náchodě na náměstí. Toho dne byli pochováni za účasti představitelů města, vojenských kruhů a široké veřejnosti, místní občané, jejichž životy zbytečně vyhasly na samém konci války.

Dechovka při smuteční tryzně na náchodském náměstí

Josef Philipp zemřel náhle v náchodské nemocnici 20. října 1950 ve věku 53 let. Zemřel ve stejný den jako jeho otec. Rozloučení s ním se konalo 30. října 1950 v Husově sboru v Náchodě, odkud byl převezen na staroměstský hřbitov. Na jeho poslední cestě jej doprovázela kapela z Police nad Metují pod vedením kapelníka pana Václava Hybše. Pohřben byl do rodinného hrobu, kde byl pochován také jeho otec Max Philipp. Hrob v současné době má nové terasové obložení, č. 89, nachází se v oddělení VIII. v levé horní části hřbitova.

Možná, že se časem objeví nové a přesnější údaje o hudební činnosti na Náchodsku, než jak jsem je popsal. Proto jsem byl velmi překvapen, když se mi při mapování muzikantské činnosti téměř před uzávěrkou této publikace dostal do ruky opis rodové kroniky, popisující hudbu na Borové od roku 1822 až do dnešních dnů. Kronika obsahuje značně podrobné informace o dávné činnosti lidové hudebnosti. Proto stojí za pozornost alespoň stručný výtah.

Když začal v roce 1819 v obci Borová vyučovat první učitel Jan Dědek z Mezilesí, sháněl se nejprve po nějakých muzikantech. Za to si vysloužil přezdívku „šumař“, jak se tehdy téměř hanlivě říkalo vesnickým a potulným muzikantům. Hned začal s výukou dětí i dospělých na potřebné dechové i smyčcové nástroje. Jejich popis i kvalita sice chybí. I jím opisované notové materiály se nedochovaly. Již v roce 1822 však založil borovskou kapelu o nejméně 12 hudebnících. Tu dirigoval až do roku 1873. V polovině 19. století bylo v obci 8 dobových hospod. Při poutích a posvíceních se v každé z nich hrálo, i když někde jen při harmonice. Tedy hudebníků bylo dost.

Úvodní strana Kroniky borovské hudby

Funkci kapelníka převzal Antonín Balcar a krátce po něm Antonín Nýč. V roce 1883 se vrátil z vojny Dědkův žák Jan Čáp. Ten se ve vojenské „bandě“ zdokonalil a opsal množství notového materiálu, který po návratu použil pro svou kapelu. Krátkou dobu byly v obci dvě kapely, ale když muzikanti viděli jeho starost o hudbu a výsledky, přešli pod jeho vedení. Jako kapelník působil až do roku 1928. Mezi muzikanty se i tehdy naši závistivci, pokud šlo o peníze. Byli schopni vyvolat hádku, převrátit stůl, na kterém byl talíř s vybranými penězi. Kdo co urval a sebral, to měl!

Borovská dechová hudba

Pod vedením Antonína Efenberka dechová hudba i štrajch dobře prosperovaly v místě a širokém okolí až do roku 1937. (I otec se často zmiňoval, že do jejich rajonu se jiná hudba téměř nedostala, jakou měli popularitu!) V té době další z hudebníků Vendelín Škoda připravoval místní i přespolní žáky do tajů hry na hudební nástroje, takže hudebníků v obci čítající průměrně 200 osob bylo vždy dost. Při stavbě opevnění, kdy v obci i okolí bylo mnoho dělníků, byly v místních hospodách pořádány zábavy až 3x týdně. Dalším kapelníkem až do roku 1940 byl Josef Čáp. Za jeho vedení byla borovská hudba pozvána na celodenní koncert na výstavu Náchod 38 na Hamrech. Vystoupení bylo úspěšné a kladně hodnocené.

Jeho nástupcem byl Vendelín Škoda. Za války se nesmělo tančit, tak se hudba uplatňovala ve zvýšené míře při divadelních představeních, které nacvičoval řídící učitel Josef Matěna. Po skončení II. světové války slavila dechovka, čítající 22 členů i velký universální soubor největší úspěchy. V repertoáru byly lidové a operetní melodie. Lze jmenovat poutě do Rokole i do Vambeřic, nepřeberné množství zábav i pohřbů v místě, jejichž výčet přesahuje možnosti této publikace, ale také až v Opočně nebo Broumově podle evidence na nejméně 60 místech v okrese Náchod. Při tom dříve na řadu míst se chodilo pěšky. Například dechovka v roce 1945 doprovodila brance z Borové až do Náchoda. Za vzpomínku stojí i účinkování v červenci 1947 na Letním karnevalu v lázeňském parku v Bělovsi.

Kapelník již v roce 1940 získal živnostenský list. Kronika zaznamenala i zrušení jeho platnosti v roce 1951. Borovská hudba byla zařazena k náchodské hudbě a tehdejšímu kapelníkovi J.K.Vejdovi museli odevzdávat kapelnický poplatek. Až při založení Osvětové besedy v obci roku 1952 se hudba osamostatnila.

Borovský „štrajch“

V roce převzal po otci funkci kapelníka Vojtěch Škoda, povoláním učitel hudby na LŠU v Náchodě. Nastoupili hudebníci mladší generace a také s moderními nástroji (kytary, varhany a příslušná elektrifikace). K lepšímu přednesu přispěly také 2 nové zpěvačky. Hudba také zažila při vlastní produkci 26.12.1969 kolem 5 hodiny ranní požár hospody „Pod lípou“.

Již v minulosti byli „Borováci“ veselá kopa. Bavili hosty veselými i mnohdy vymyšlenými historkami. Po otevření nového kulturního domu v roce 1975 (kdy hudba vyhrávala 14 hodin zdarma) se otevřela další možnost k obohacení kulturní činnosti. Byly nacvičeny a uváděny při různých příležitostech estrádní pořady typu „Hašlerův večer“ nebo „To jsou ty naše písničky“. Například při prvním a dalších sjezdech borovských rodáků byl uveden pořad „Já se zas vrátím“. V roce 1977 byl přijat oficiální název „Borovanka“. Největší poctou bylo v listopadu 1985 pozvání hudebního i estrádního souboru na IV. sjezd Českého svazu chovatelů do Paláce kultury v Praze. Vystoupení mělo ohromný úspěch.

Borovanka v roce 1982 při oslavách 160 let borovské hudby

Na snímku lze vidět Josefa Škodu na bicí, Vojtěcha Škodu u varhan, kytaristu Miroslava Čápa, saxofonistu Josefa Balcara, trumpetistu Miroslava Formana, a baskytaristu Václava Sychrovského, kterého později vystřídal jako stálý člen Jaroslav Vlček z LŠU. Zpěvačky Marie Škodová a Anežka Balcarová jsou mimo záběr. V roce 1987 byl nastudován nový hudebně estrádní pořad „Pějme píseň dokola“, kde byly již zařazeny i populární písně v moderním rytmu. V roce 1988 pak „Veselé vánoční hody“. Rok 1990 a další se ve znamení všeobecného zdražení projevil i na menším počtu vystoupení. Dechovka skončila své produkce již v roce 1965. Hry na pohřbech zde v současné době zajišťuje Náchodská hudba. Soubor Borovanka pokračoval až do roku 1996, kdy kapela s tak dlouhou tradicí pod tlakem doby skončila.

Soubor Borovanka se zpěvačkami

V Borové byl v minulosti skoro v každé chalupě nějaký muzikant. Patrně největšího rozmachu dosáhla borovská hudba před I. světovou válkou. Po ní se opět vzchopila k novému životu, ale již nedosáhla k té metě, na níž byla po několik předcházejících desetiletí. A jak se tam odjakživa zpívalo! V každý podvečer byla silnice přes ves plná zpívající mládeže. A nejen v Borové. Poslední dobou už neuslyšíte na veřejnosti ani doma někoho jen tak od radosti zpívat. Spíše zaslechnete bušení bubnů z projíždějícího automobilu. Je otázkou, zda moderní, profesionálně provedená a technicky vyumělkovaná produkce přispěje v budoucnu ke stmelení lidí.